Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Výlety N: Říční klenot západu, o životě s pádlem v ruce a vodácký průvodce nejen pro Ofélii

Kdesi. S dohledem jde na Ohři vzít i děti, v případě na snímku jde o ty z naší vodácké party. Foto: Berenika Deneb
Kdesi. S dohledem jde na Ohři vzít i děti, v případě na snímku jde o ty z naší vodácké party. Foto: Berenika Deneb

Tohle je vodácké povídání pro nevodáky. Ne snad pro ortodoxní odpůrce vody, ale pro ty, kteří na nás vodáky snad někdy mávali – a možná i trochu snili, jaké to je nechat se unášet proudem, osvěžit se tříští v peřeji, poslouchat večer vodácké písně, praskání dřeva v ohni a vůbec dělat spoustu divných věcí, které dříve nezkusili. A přitom to v nich hlodá, že by rádi.

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

– A je zase pohoda.
– Jak by taky nebyla.

Kdo na první nahozenou větu hbitě naváže tou druhou, je nade vší pochybnost vodák. Navíc vodák, který četl knihu Proč bychom se netopili aneb Vodácký průvodce pro Ofélii.

Je z roku 1979 a Zdeněk Šmíd v ní vystihl esenci českého vodáctví. Ofélie je dívka, kterou se vypravěč snaží dostat na vodu. Píše se, že kniha je „humoristické vyprávění“, ale je něco víc a vodáci to dobře vědí. Jde o procítěný vhled do jejich strázní. Ohmataná vodácká bible, záplata smíchu na děravou loď nostalgie. Pohlazení po duši a stesk po časech, které odpluly.

Vybral jsem Ohři, jednu ze svých oblíbených řek, na kterou vás v tomhle příběhu chci vzít. Ukázat, že se není čeho bát, i když je člověk začátečník, a říct si pár věcí, které nám na vodě fungovaly – a které kupodivu řada současných vodáků nezná.

Proč? Inu, dříve jezdilo méně lidí. Půjčovny lodí nebyly, kánoe z laminátu byly křehké, prorazit je o kámen šlo lehce a lepení lodí záplatami bylo nezbytné mistrovství. Přišla doba plastová (a také sušší, leckde bývá málo vody), dneska jsou kánoe nezničitelné, vznikly půjčovny a lidi k lodím nemají vztah, což lze chápat. A někdy ani k té řece, což mrzí.

Popisovat teoretické rady před prvním vyplutím nemá smysl, to udělali jiní důkladně (třeba server Padler). Vydejme se přímo na Ohři.

Na řece fungují vodácké půjčovny, kde si si předem zarezervujete loď a pár pádel, vest a barelů (pokud nemáte vlastní loďáky). Vesty chcete pro všechny, možná vyjma dobrých plavců.

Den 1. Tršnice–Šabina. Ahoj, řeko!

Řeka je totiž bezpečná, když dodržujete pravidla, úplně stejně jako provoz na silnici. Vždycky mě bolí u srdce, když si čtu o utopených vodácích – jenže skoro vždycky se to stane tak, že dotyční něco podcení.

Tedy: dojedete kousek za Cheb do Tršnice, vystoupíte z vlaku, dáte se doleva, za necelý kilometr jste v kempu, kde zaplatíte nocleh a přespíte. (Nelomcujte stožárem s umělým čápem, nebo

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Cestování

Výlety N

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější