Deník N

Mark Rothko – malíř ticha, hudby a věčnosti promlouvající k nejhlubším emocím duše

Výstava Marka Rothka v Kunsthistorisches Museum ve Vídni potrvá do 30. června 2019. Foto: Ján Simkanič, Deník N.
Výstava Marka Rothka v Kunsthistorisches Museum ve Vídni potrvá do 30. června 2019. Foto: Ján Simkanič, Deník N.

Nejspíš jste už jeho obrazy někdy viděli, ale pravděpodobně to bylo jen na nějaké malé reprodukci. Možná vás ani nenapadlo hledat nějaký větší smysl ve strohých barevných obdélnících, které mohou působit na první pohled jako pouhá dekorace, která snad ani nemá vlastního autora. Dokud jste se však na ně nedívali na vlastní oči, těžko si představíte účinek, který na vás mohou mít.

Teď tu příležitost má každý, kdo je schopen zajet do Vídně. A jde o příležitost mimořádně vzácnou, protože dílo tohoto lotyšsko-amerického malíře obvykle v takové blízkosti k vidění nebývá. Výstava více než 40 obrazů Marka Rothka v Kunsthistoriches Museum ve Vídni mapuje kariéru jednoho z nejvýraznějších umělců historie a přibližuje vývoj, který na své cestě prodělal. Vy ji můžete navštívit až do 30. června 2019.

Uprostřed Houstonu v Texasu stojí Rothkova kaple. Tuto atypickou stavbu nechali postavit manželé John a Dominique de Menilovi a malířovo jméno nese proto, že uvnitř ekumenického svatostánku není žádná jiná výzdoba než jeho 14 obřích tmavých pláten připravených přesně pro tento účel po obvodových stěnách kaple. Sám Rothko se jejího otevření v roce 1971 nedočkal, protože rok předtím spáchal sebevraždu (byl už v té době hodně nemocný), což příběhu kaple dodává patřičný punc osudovosti.

Obrazy se zprvu zdají ponuré, jednobarevné, působí na první pohled jako úplně černé, ale ve skutečnosti je tu kromě černě ještě temná fialová a kaštanově hnědá. Není na nich nic konkrétního, žádný tvar, jen barevná plocha až prázdno.

Na některé návštěvníky mají pozoruhodný účinek. Do návštěvní knihy v kapli nejeden napsal, že se při pohledu na ně rozplakal. Podobné zážitky dokonce přiměly Johna Elkinse k napsání knihy Proč lidé pláčou před obrazy.

Obrazy Marka Rothka pronikly i do popkultury. Tady si jeden zahrál významnou roli i ve filmu Prime z roku 2005, když si před ním uspořádali večeři hlavní hrdinové. Foto: repro Deník N.

Dnes v návštěvní knize na Tripadvisoru najdete hodnocení zcela různorodá, pro část turistů jde o absolutní nudu a ztrátu času, pro jiné jde o skvělé místo k meditaci, přemýšlení a usebrání se. Není však sporu o tom, že Rothkovy obrazy mají schopnost na někoho zapůsobit mimořádně silně. A neplatí to jen pro temná plátna v houstonské kapli, podobně magické kouzlo dokážou vyvolat i mnohem zářivější a veselejší variace, kterých Rothko namaloval desítky.

Mark Rothko (25. září 1903 v Daugavpilsu – 25. února 1970 v New Yorku) byl americký malíř lotyšského původu. Narodil se v židovské rodině jako Marcus Rothkowitz. Do povědomí se zapsal jako průkopník tzv. malířství barevných ploch a jeden z klíčových představitelů abstraktního expresionismu.

Když říkám variace, pak nikoliv náhodou, protože leckdo by mohl zjednodušeně říci, že Rothko byl v klíčové fázi svého života autorem jednoho vizuálního principu. Na rozměru obdélníku o hranách dvou tří metrů vrstvil barevné obdélníkové plochy v různých kombinacích a v různých poměrech. Banální, snadné, to by dokázal každý! Ale co když ne?

Vídeňská výstava diváka provede chronologicky klíčovými etapami Rothkovy tvorby. © 1998 Kate Rothko Prizel & Christopher Rothko/Bildrecht, Wien, 2019, Foto: KHM-Museumsverband

Ve výtvarné teorii se tomuto směru říká abstraktní expresionismus (sám Rothko se podobně zjednodušující nálepce bránil). Že je abstraktní? No jistě, žádné figurální prvky ani konkrétní předměty na nich zachyceny nejsou. Ale expresionismus? Jaké emoce může vyjadřovat, natož vyvolat, kombinace dvou tří barevných ploch, které při troše štěstí nějak namaluje kdokoliv?

Co je na tom tak ojedinělého?

Jak píše Will Gopertz v knize Na co se to vlastně díváme, „Rothko trval na tom, že důvodem tak velkých formátů není jeho ego, okázalost nebo majestátní velkolepost, jako tomu bylo u významných obrazů minulosti, ale přesný opak. Snažil se tvořit obrazy, které ve vás vzbudí ‚velice intimní a lidské‘ pocity, pokud k nim přistoupíte dostatečně blízko.

Tento článek je exkluzivní obsah pro předplatitele Deníku N.

V tomto okamžiku nejčtenější