Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Cítím se zoufalý z obchodu se strachem, říká režisér Krobot. Je to jako středověk

Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

„Jak se může stát, že ve 21. století vyhřezne taková iracionalita? Je to jako středověk,“ uvažuje Miroslav Krobot nad tématy dezinformací a konspirací, která do rozhovoru vnesla jeho role ve filmu Kdyby radši hořelo. Ve Varech měla premiéru jeho Velká premiéra, která 21. července vstupuje do kin. A připravuje také fantasy inspirovanou Eskymem Welzlem, kterým je už dlouho „posedlý“. Chce se vrátit i k divadlu v jeho „čisté podobě“. K ochotníkům.

V rozhovoru se mimo jiné dočtete:

  • O bolestných rozhodnutích a nesympatických hrdinech.
  • O názorových konfliktech (nejen) za covidu.
  • O tom, jak se „šmrncli“ i o Dejvické divadlo.
  • O tom, proč se chce vrátit k ochotníkům.
  • O mužském kamarádství a psychologii.
  • O fascinaci Eskymo Welzlem a chystaném filmu.
  • O tom, co ho trápí a z čeho se cítí zoufalý.


Ve Varech měla premiéru vaše Velká premiéra. Původní název Šnajdr mi přišel zvukomalebnější…

Znělo mi to taky hezky, ale Velká premiéra vystihuje to, co Šnajdr ve filmu udělá. Kromě toho, že chystá svou divadelní premiéru…

Poprvé v životě udělá něco velkého pro někoho jiného než pro sebe? Sám sebe musí upozadit? I to je jeho premiéra?

Vlastně ano. Ale šlo nám hlavně o srážku hravosti se zodpovědností. Pavel Šimčík, tedy jeho postava, kterou jsme ale s Lubošem (Smékalem, psychologem a spoluscenáristou, pozn. red.) napsali tak trochu jemu na tělo, je improvizátor, velký mystifikátor a komik.

Zdá se, že je úplně bezbřehý v tom, co dělá a co si dovolí dělat. Ale pak se dostane do situace, kdy musí svou bezbřehou hravost spojit se zodpovědností k člověku, na kterém mu hodně záleží. A musí to nějak vymyslet. Víc ale neprozradím.

Delegace Krobotova filmu Velká premiéra. Foto: KVIFF

Dozraje?

Řekněme. Ale po svém. Přikláním se k tomu, že hravostí a humorem se dají řešit i obtížné věci. A některé možná i daleko líp, než když se do toho člověk pouští se vší vážností.

Musel jste vy někdy slevit ze svých nároků nebo ambicí kvůli něčemu nebo někomu jinému?

Napadají mě hlavně profesní věci, kdy jsem třeba jako šéf divadla strašně váhal, jestli nějakou věc udělat, nebo ne. Zejména když šlo o lidi, kteří už do zkoušení hodně investovali. Byla to často bolestná rozhodnutí. Ale sám jsem se nemusel ničeho vzdát.

Nebo mi v divadle říkali, že mám ještě pokračovat jako šéf, ale já jsem se rozhodl odejít. Ale to zase bylo moje přesvědčení. Žádná oběť. Že bych něco obětoval kvůli někomu

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Film

Rozhovory

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější