Jak se učí generace Z: fungují jako sám internet, ale potřebují zpětnou vazbu
Jste na vašem pracovišti připraveni na generaci Z? ptá se ve stejnojmenném a hojně citovaném článku Holly Schrothová z kalifornské univerzity Berkeley. A vysvětluje, co byste měli udělat, aby vám to s mladými digitálními domorodci dobře klapalo.
Generace Z je označení pro mladé lidi, kteří se narodili již do plně digitalizovaného světa. Část z nich je stále na základní škole, část se však odborně profiluje na lékařských, právnických a dalších fakultách. Výzkumníci si všímají, že generace Z trochu jinak přemýšlí, a co se aktuálně jeví jako důležité – trochu jinak se učí.
Co je charakteristické pro gen Z?
Představte si následující situaci. Učitel vejde do třídy po rukou. Studenti chvíli znuděně koukají. Učitel zkouší celou plejádu těch nejlepších cirkusových kousků, které zná. Studenti vždy na chvíli zbystří, ale pak se nudí dál. Připomíná vám to něco? Vítejte ve třídě generace Z.
Jednoznačnou definici generace Z (či gen Z) byste hledali marně. Někteří autoři uvádějí, že se jedná o lidi narozené po roce 1995, někteří označují až pozdější léta. Ještě menší shoda panuje ohledně horní hranice. Mnohde najdete rok 2013, jsou ale i autoři, kteří vnímají současně narozené děti také jako příslušníky gen Z. V každém případě je pro generaci Z charakteristické, že již nezažila svět bez digitálních technologií. A to, jak se zdá, s sebou nenese pouze větší náklonnost k monitorům a obrazovkám, ale celý balík dalších specifik.
Výzkum z prostředí studentů ošetřovatelství, který byl v roce 2020 publikován v časopise Nurse Education in Practice, ukázal, že studenti generace Z vlastně
