Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

BIS v kauze ruského ovlivňování voleb ukázala na Bystroně z německé AfD.

Odpověď Pavla Dufka podle tiskového zákona

Zveřejňujeme odpověď podle tiskového zákona, kterou Deníku N zaslal Pavel Dufek, a to v reakci na články „Přišla jsem jako mozek, on ze mě udělal tělo.“ Studentka popsala napadení docentem, na škole skončilHluboce jsem se styděl. Nedobrovolnost v intimních vztazích je mi odporná, říká děkan ke svědectví studentky. Podle zákona je vydavatel povinen odpověď zveřejnit, pokud se jím zveřejněné sdělení „dotýká cti, důstojnosti nebo soukromí určité fyzické osoby, anebo jména nebo dobré pověsti určité právnické osoby“. Tiskovou odpověď Deník N zkrátil v zájmu ochrany zdroje, a to ve zcela minimální míře a tak, aby nebyla dotčena podstata sdělení.

Zveřejnění odpovědi neznamená, že by se s jejím obsahem redakce ztotožňovala. Za zmíněnými texty si nadále stojíme.

Text tiskové odpovědi:

24. května 2022 uveřejnil Deník N články „Přišla jsem jako mozek, on ze mě udělal tělo.“ Studentka popsala napadení docentem, na škole skončilHluboce jsem se styděl. Nedobrovolnost v intimních vztazích je mi odporná, říká děkan ke svědectví studentky, jež mě staví do role sexuálního agresora a násilníka na základě výpovědi jedné jediné osoby. Zároveň mě spojují se sexuálním obtěžováním na základě výpovědi dvou dalších studentek. V neposlední řadě pak články obsahují popis situace, za níž jsem po jednání s děkanem podepsal rozvázání pracovního poměru na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity. Řada skutkových tvrzení uvedených v obou článcích se zakládá na polopravdách, nepravdách a zamlčených skutečnostech. Jelikož medializace celé kauzy mě výrazně poškozuje na cti, důstojnosti a soukromí, a stejně tak přímo znemožňuje moje další uplatnění v oboru, jemuž jsem věnoval 17 let pracovního života, považuji za nezbytné uvést několik závažných, leč zavádějících tvrzení na pravou míru. Svoje původní vyjádření otištěné v rámci prvního článku jsem psal pod časovým tlakem, bez možnosti seznámit se s obsahem připravovaných článků. Událost nebyla nikdy prošetřena nezávislou stranou a v žádné z fází dění počínajícího 24. únorem 2022 jsem nedostal možnost vysvětlení ani důstojné obrany.

Následující korekce publikovaného „příběhu“ vrhají na celou událost zcela odlišné světlo a vyvracejí jednostranné označení resp. rámování mé osoby jako sexuálního agresora, násilníka a obtěžovatele, jež vychází výhradně z nedůvěryhodné výpovědi „Rity“ a nekompletních výpovědí „Klaudie“ a „Edity“. Stejně tak staví do jiného světla jednání s děkanem, na němž jsem podepsal dohodu o rozvázání pracovního poměru. Ničím z následujícího nechci popírat, že ve zmíněných situacích jsem měl mít mnohem lepší úsudek a i vzhledem ke své akademické pozici se zachovat jinak a především takovým situacím důsledně předcházet – což bude, jak věřím, do budoucna vodítkem nejen pro mě. Nemohu ale mlčet, dochází-li k neférové lidské i profesní likvidaci mé osoby, a proto předkládám tuto odpověď.

(1)

Není pravda, že jsme s „Ritou“ během večera v restauraci „prohodili jen pár slov o politické filozofii“ a „nebyla to zvlášť dlouhá konverzace“. Bavili jsme se velmi dlouho a intenzivně, přinejmenším hodinu a spíše déle, a to z důvodu neustálého zájmu z její strany povídat si dále. Přestože se jednalo o příjemnou konverzaci, mrzelo mě, že se nemůžu více věnovat i ostatním účastníkům a účastnicím večera, s nimiž nemám běžně možnost se neformálně setkávat.

Není pravda, že moje interakce s „Ritou“ byla z její strany nedobrovolná. Není pravda už to, že mě napoprvé při mém odchodu domů „došla“ – ve skutečnosti mě doběhla a při svém dobíhání na mě cosi křičela přes celou ulici. Jinak bych si nemohl nikdy všimnout, že se blíží, neboť jsem byl již téměř na konci ulice, kde by má cesta vedla vpravo za roh. Tím v mém pohledu prolomila hranici familiérnosti, kdy jeden dospělý člověk vyhledá po předchozí delší rozmluvě záměrně v nočních hodinách společnost druhého.

Není pravda, že jsem dotyčnou začal líbat až po několika slovních výměnách, v parku, a že v ten okamžik „zamrzla“. K líbání došlo krátce poté, co mě doběhla, ještě na ulici, a průběžně jsme v tom nepřestali až do skončení celé události.

Není pravda, že se líbání bránila a odtahovala se, či snad dokonce zamrzla. To je zcela lživé tvrzení. Nic nemohlo být vzdálenějšího realitě, neboť líbání aktivně a vášnivě opětovala, přičemž takto se chovala po celou dobu intimního sbližování. Kdyby dala jakkoliv – slovy, pohyby – najevo, že je jí cokoliv nepříjemné, okamžitě bych takovou interakci ukončil.

Není pravda, že jsem ji proti její vůli tlačil zády ke zdi. Jedná se o běžnou pozici při líbání a opět se jednalo o zcela dobrovolný a ze strany dotyčné sdílený krok.

Není pravda, že dotyčná v jednu chvíli odcházela a buď se „zastavila, nebo jsem ji dohnal“. To je zcela lživé tvrzení. Naopak, odcházel jsem já, poté, co jsme uprostřed líbání začali řešit, zdali se nejedná o zneužívání autority. V tu chvíli jsem svého jednání okamžitě zanechal a rychle se vydal původním směrem. „Rita“ mě v okamžiku opět doběhla, s tím, ať nikam nechodím a že to tak nemyslela, načež následovala otevřená výměna názorů, co to má celé znamenat. Na jejím základě jsem dospěl k závěru, že situaci od začátku vnímám správně a dotyčná je nedvojznačně otevřená dalšímu sbližování mezi dvěma svobodnými dospělými lidmi. Teprve poté zazněla moje vyzývavá slova, a až po tomto všem jsme se společně vydali pryč a nakonec společně došli bez jakéhokoliv nátlaku do parku.

Není tudíž pravda, že jsem ji začal líbat až v tuto chvíli a že najednou „zamrzla“ a nemohla nic dělat. To je zcela lživé tvrzení. Dotyčná do parku došla dobrovolně během uvolněné konverzace, po opakovaném opětovaném líbání a dvojím doběhnutí mé osoby z její strany, a nic jí nebránilo v tom, aby kdykoliv využila jedné z několika cest a z horního okraje parku odbočila vpravo nahoru.

Není pravda, že „Rita“ na lavičce při dalších intimnostech „nic nedělala“. Jako po celou dobu předtím aktivně opětovala líbání a slovy ani pohyby nedala jakkoliv najevo, že v intimnostech nechce pokračovat. Z jejího chování jsem naopak usoudil, že vše jí je nadmíru příjemné.

Není pravda, že se najednou zvedla a odešla. Ve skutečnosti jsem se jí po proběhlých intimnostech zeptal „Šlo by to?“, na což odpověděla „Jo, to by šlo“. Stejně tak není pravda, že se zvedla a odešla ihned. Seděli jsme vedle sebe ještě několik minut.

Tvrzení jak „Rity“, tak i děkana FSS o nedobrovolnosti intimního sblížení, neřkuli sexuálním napadení, násilí a agresi, jsou nepravdivá, pomlouvačná a opřená pouze o její mlhavé vzpomínky na průběh celé události.

(2)

K jednání u děkana 24. února 2022 od 14:00 popsanému ve druhém článku (rozhovor), po němž jsem rozvázal pracovní poměr dohodou, je nutné dodat následující skutečnosti, jež vyvracejí dobrovolnost mého konání v této souvislosti a ukazují, že jsem byl vystaven obtížně zvladatelnému tlaku ze strany zaměstnavatele. Zdráhám se veřejně popisovat některé detaily naší schůzky (byť proběhla za přítomnosti svědka), nicméně vzhledem k proběhlé veřejné dehonestaci mé osoby to považuji za nezbytný krok.

Děkan na jednání explicitně prohlásil, že jej nezajímá, proč a jak událost proběhla, nýbrž pouze že proběhla a jaké má (psychické) následky pro „Ritu“. Nedostal jsem jakoukoliv možnost situaci vysvětlit, a stejně tak nebyla z jeho strany jakákoliv vůle prošetřit události nezávislou stranou.

V rozhovoru děkan prohlašuje, že až do setkání s „Ritou“ dvě hodiny předtím vyjma vágních náznaků „netušil, o koho ani o co šlo“. Při jednání v děkanské pracovně mi ovšem tvrdil, že nad celou věcí celou noc přemýšlel, aby nakonec dospěl k jednoznačnému závěru, že na fakultě musím skončit.

Vyvrcholením tlaku bylo jeho nekompromisní prohlášení, že nemám vůbec žádný čas na rozmyšlenou, jak se k celé věci, jež pro mě byla pověstným bleskem z čistého nebe, postavit. Nedostal jsem tudíž možnost prokonzultovat věc s blízkými, s právníkem, s nikým.

V neposlední řadě děkan explicitně tvrdil, že mým případným podpisem dohody celá věc ze strany fakulty skončí a nebude se dále řešit. To byl jeden z rozhodujících důvodů, proč jsem dohodu podepsal, neboť bylo zřejmé, že další spolupráce je nemožná a moje setrvání na fakultě neudržitelné. Druhý den ovšem tentýž děkan rozeslal stovkám zaměstnanců a tisícům studentů FSS e-mail, v němž mě spojil se sexuálním napadením, násilím a agresí, ač moje jméno neuvedl. Kdybych toto býval tušil, dohodu bych nepodepsal a vstoupil s fakultou do sporu, aby bylo nezávisle prověřeno, co se oné noci v červnu 2021 skutečně událo. To, že děkan v daném e-mailu ani ve svých dalších veřejných vyjádřeních neuvádí moje jméno ani jiné osobní údaje, je podstatné z hlediska dodržování zákonných předpisů z jeho strany. Jak ovšem správně uvádějí redaktorky v prvním článku, „lidé z fakulty se (…) záhy dovtípili, o kom je řeč“, tudíž moje jméno bylo velmi rychle pošpiněno, aniž bych se v tu dobu již mohl nařčení formálně bránit.

(3)

„Klaudie“ tvrdí, že jí moje pozornost od počátku „nebyla úplně příjemná“. Žádnou zvláštní pozornost jsem jí během večera nevěnoval a „do nedaleké večerky“ se následně společně se mnou vydala zcela ze své vůle. Především mě pak před onou večerkou v pozdní noční hodině sama pozvala na studenty pořádanou akci mimo Brno, jíž byla jednou ze spoluorganizátorek (datum a místo konání mi dokonce sama zapsala do mého diáře). Nelze pochopit, proč tak učinila, pokud jí moje jednání bylo od počátku nepříjemné.

„Edita“ uvádí, že jsem byl na večírku „hrozně opilý“ a „nejopilejší ze všech“, přičemž „asi daleko lépe“ než já vnímala, co se děje. Můj stav byl přiměřený dané večerní hodině a situaci a nijak se nelišil od stavu ostatních studentů. Velmi dobře jsem vnímal, co se děje, a je pochopitelné, že jsem se choval „jinak, než jak byla zvyklá z výuky“ – hospoda není přednáška. Se studenty a studentkami jsem se vždy rád i neformálně bavil o jejich studiu; to jsem dělal zcela běžně, pokud se naskytla příležitost.

Není pravda, že si „Edita“ od té doby na setkání se mnou „dávala pozor“ i proto, že ji přede mnou „spolužák varoval“. Když se konala mimo Brno akce pořádaná studenty, které jsem se zúčastnil ještě s dalšími studenty, na akci přijela později, kdy už dobře věděla, že na ní jsem. Celý večer jsme se normálně a příjemně bavili.

(4)

„Popis na webu fakulty“, podle něhož by podle redaktorek bylo možné moje interakce s „Klaudií“ a „Editou“ „považovat za projevy sexuálního obtěžování“, nebyl v době žádné z těchto událostí k dispozici; materiál vznikl na jaře 2022. Přestože zcela souhlasím s cíli a záměry těchto předpisů, v právním státě musí platit, že jejich retroaktivní aplikace je nepřípustná, a to i tehdy, má-li přispívat k veřejné dehonestaci člověka.

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.

Nezařazené

V tomto okamžiku nejčtenější