Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

O životě psal jinak, než jak v usneseních rozhodli soudruzi. A pak se Bohumil Hrabal svobody vzdal

Seriál Česká inteligence 20. století: Být čtenářem v druhé polovině dvacátého století bylo dobré, protože tehdy žili a psali lidé, jako byl on. Patřil k autorům, kteří pomáhali dávat lidi dohromady, hlavně tedy nekomunistickou část společnosti. Aby hrál spisovatel podobnou roli, bylo asi možné jenom tehdy, za starého režimu, kdy si mimo základní rozdělení na „my“ a „oni“ jinak byli skoro všichni téměř rovni.

Pojit lidi sobě rovné je snadnější než učinit totéž v rozvrstvené společnosti. Velikost Bohumila Hrabala (1914–1997) byla i v tom, že oslovoval jak lidi špičkově vzdělané, tak ty, kteří si kromě jeho knih v životě nepřečetli už možná žádné jiné. Spojoval vysoké s nízkým. Velký muž.

Osud mu dopřál štěstí v základní věci: celkem záhy – ještě mu nebylo třicet – pochopil, že smyslem jeho života bude psaní, a zároveň vynalezl způsob, jak se mu oddávat co nejpřirozenějším způsobem. Psát, jako když člověk dýchá nebo třeba zpívá písničku.

S literárními pokusy začal během studia práv v druhé polovině třicátých let a už za války se mu psaní stalo samozřejmou potřebou, základním způsobem sebevyjádření. Že není a asi ani nebude kde publikovat, naprosto nehrálo roli, člověk nedýchá ani nezpívá písničku, aby něčeho dosáhl, ale protože je to jeho přirozenost. Často i radost.

Do takového stavu se uvedl svým vynálezem

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Česká inteligence 20. století

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější