Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

EU nám nutí 57 procent zákonů, tvrdil Klaus v projevu s přirovnáním o „židovském výboru“. Jak je to ve skutečnosti?

Poslanec Václav Klaus mladší. Foto: ČTK
Poslanec Václav Klaus mladší. Foto: ČTK

Václav Klaus mladší se ocitl pod palbou kritiky, když přirovnal přejímání evropské legislativy k jednání židovského výboru o vyhlazovacím transportu. Podstatou jeho projevu byl ovšem objem evropských nařízení, které Česko přijímá, a také fakt, že národní parlament nemá podle jeho mínění žádný vliv na výslednou podobu zákonů. Jak je to ve skutečnosti?

„To je nařízení Evropské unie, to sem přilítlo a my tady jenom zoufale hledáme, jak to trošilinku zmírnit, a trošku se o to hádáme. Nezlobte se, mně to připomíná, že jsme jak židovský výbor, když nám řekli, že máme vypravit transport, a my jenom tak jako rozhodujeme, že teda ty nemocné ženy ještě nepošleme, ty půjdou až příštím vlakem. Ale jinak děláme to, co nám řeknou,“ pronesl před poslanci Václav Klaus mladší.

„Já mám hrozné pocity, protože tady 57 procent zákonů jsou nařízení Evropské unie, kde my jako ovce pro ně zdviháme ruku a v nějaké podobě je posíláme dál českým občanům. Tak jestli vám to nevadí – mně to vadí,“ dodal ve svém projevu poslanec Klaus.

Přirovnání k židovskému výboru a transportům bylo impulsem pro to, aby poslanci ODS Klause vyzvali k odchodu z klubu. V sobotu jej pak výkonná rada vyloučila ze strany. Jak to vlastně je s podstatou jeho projevu, který se týkal objemu přijímané evropské legislativy?

Bruselská záplava

Kritika Evropské unie za to, že zaplavuje Česko regulacemi a nařízeními, není vůbec ojedinělá. V loňském roce provedla agentura CVVM výzkum, z nějž plyne, že 79 procent obyvatel ČR v souvislosti se členstvím v EU vnímá nárůst byrokracie. Devětašedesát procent lidí si zase myslí, že jsme příliš omezováni evropskými zákony.

Údajná záplava evropskými předpisy se řeší často i v dalších zemích, před minulými evropskými volbami o ní mluvili například předseda Pirátů Ivan Bartoš nebo šéf ODS Petr Fiala. Prvně jmenovaný v květnu 2014 v České televizi řekl, že 85 procent české legislativy vzniká na poli Evropského parlamentu, Fiala v dubnu téhož roku pro změnu mluvil v České televizi o 70 procentech.

Docent Robert Zbíral z Právnické fakulty Masarykovy univerzity, který se tématem evropské legislativy zabývá, pro Deník N řekl, že počet přijímaných předpisů je výrazně nižší. „Té legislativy je asi 30–35 procent. A to nejen u nás, ale i v jiných evropských státech. To číslo samotné bude aktuálně nejspíš vyšší. EU sice nyní přijímá méně legislativy než dřív, ale je to dáno tím, že my si také schvalujeme méně zákonů domácích,“ říká Zbíral s tím, že procentuální vyjádření je zavádějící.

„V řadě jiných států včetně třeba Velké Británie je to tak, že se unijní předpisy implementují podzákonnými předpisy – nařízením vlády, vyhláškami ministerstev –, u nás se ovšem povinnosti mohou ukládat pouze zákonem, takže řada věcí se schvaluje prostřednictvím zákonů, i když to není vlastně moc potřeba,“ doplňuje Zbíral.

Stejný počet předloh uvádí i Evropská komise. Zastoupení EK v České republice píše, že „pokud je vůbec metodologicky možné takovou věc číselně kvantifikovat, tak dostupné akademické prameny uvádějí, že se tento podíl pohybuje kolem 30 procent a nejvýše kolem 40 procent“.

Zbíral také vyvrací tvrzení, že český Parlament je místem, kde se směrnice slepě schvalují. „Mezi přijímáním evropských norem a národních předloh není žádný velký rozdíl. Například v počtu pozměňovacích návrhů nebo délce debat. Ty dvě skupiny návrhů se příliš neodlišují. Není tedy pravda, že děláme jen to, co se nám řekne, a jediné, co můžeme dělat, je věci schvalovat,“ popisuje odborník.

Líbí se vám článek Deníku N? Pokud nechcete přijít o ty další, objednejte si do mailu některý z našich přehledů, které pravidelně posíláme. Vybrat si můžete na této stránce.

Naše vlastní sáčky na koblihy

Procentuální vyjádření pomíjí několik zásadních okolností. Jednak to, že v různých oblastech se evropské právo aplikuje různě (minimálně třeba ve vzdělávání, hodně naopak v oblasti životního prostředí), dále že řada důležitých věcí je výlučně v kompetenci národních států, a pak také to, že Česká republika má jako členský stát EU možnost ovlivňovat podobu samotné evropské legislativy.

„Důležité věci, o které jde občanům, nejsou zasaženy unijním právem. Zřejmě s výjimkou životního prostředí. Do daní, sociálního zabezpečení, vzdělávání, zdravotnictví a obecně do věcí, které lidi zajímají nejvíc a které rozhodují volby, Unie vlastně nemluví,“ uvádí pro Deník N docent Zbíral. „Řeší spíše techničtější věci, které občany často vlastně ani nezajímají. Není tedy pravda, že se Parlament vyprazdňuje,“ doplňuje.

To dokládá Zbíral na datech ve své studii „Evropeizace českých zákonů 1998–2013: Empirické údaje o míře vlivu práva EU a dopadech na legislativní proces“. Tento dokument vyvrací takzvaný Delorsův mýtus (že členské státy přejímají 80 procent legislativy z Bruselu), popisuje také značné rozdíly mezi jednotlivými oblastmi, které se regulují a jsou zasaženy evropským právem.

Klaus kritizoval bezhlavé přijímání evropské legislativy v rámci úpravy GDPR. Konkrétně u bodu, kde měla česká politická reprezentace možnost projednávání v českém parlamentu i na úrovni Evropského parlamentu a Rady EU. Tuto možnost ovšem bezezbytku nevyužila.

Česko navíc reguluje některé oblasti víc, než na čem se Unie dohodne. Veřejně se před lety řešilo, že se pečivo musí balit do sáčků kvůli evropské směrnici. Přitom šlo o opatření, které zavedlo české ministerstvo zdravotnictví. Takových příkladů se přitom v Česku traduje více. Fenomén, kdy členský stát nad rámec dohodnutého opatření nabalí svou vlastní národní regulaci, se jmenuje gold-plating (tzv. pozlacování). V českém prostředí jsme takto například zavedli povinně vyšší podíl biopaliv, než kolik po nás kdo chtěl.

Kde se to bere?

Data Poslanecké sněmovny ukazují, že v posledních několika volebních obdobích je počet předložených tisků, které jsou označeny jako evropské, na úrovni zhruba 10–20 procent. Ovšem sledování této metriky je problematické. Řada těchto tisků nebude nikdy schválena, protože se nestihne projednat, případně je sněmovní většina vůbec nepřipustí k projednání.

Volební období Sněmovní tisky Tisky EU
1992–1996 2133 0
1996–1998 459 0
1998–2002 1327 0
2002–2006 1296 206
2006–2010 1095 143
2010–2013 1137 168
2013–2017 1155 188
2017–dosud 428 52

„Často se tam napíše EU, a přitom třeba z 30 stránek toho návrhu je jen malá část zasažena unijním právem, ale započítává se to, jako by byl celý tisk EU,“ vysvětluje Zbíral, že ani samotné označení tisků Poslaneckou sněmovnou není přesné. Že jde o poměrně komplikovaný problém, dokládá i ověřování britského projektu FullFact. Ten v roce 2016 popsal, že podíl Británií přijímané legislativy fakticky nejde přesně určit. Podle různých metrik se mohlo dosáhnout výsledku zhruba 10 až 60 procent.

Poslancem Klausem popsaných 57 procent přijímané legislativy je další z řady vyjádření, které nejen v Česku politici opakovaně veřejně uvádějí, ačkoli je skutečnost komplikovanější. Na podobu směrnic a z nich vyplývajících zákonů má Česká republika jako členská země EU vliv už během jejich příprav i v samotné jejich aplikaci do českého práva. V řadě případů si sami „regulujeme život víc“, než po nás někdo chce. Což Klaus taktně ve svém projevu zamlčel.

Využijte zvýhodněnou nabídku společného předplatného Deníku N s magazínem Reportér a podpořte nezávislou žurnalistiku!

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.

Ověřili jsme

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější