Maturant, nebo krizový manažer? Co vše Česko (ne)může ovlivnit v předsednickém křesle Rady EU
Osmnáct let od vstupu do Evropské unie se Česko podruhé ujímá předsednické role v Radě EU. Premiér Petr Fiala (ODS) to s nadsázkou přirovnal ke zkoušce dospělosti. Předsednický stát ovšem nemůže být jen nezkušeným maturantem a Česko by se mělo chovat spíše jako krizový manažer. Vysvětlujeme, co všechno můžeme v čele Rady EU v následujících šesti měsících očekávat a co ovlivnit.
Česko se v pátek 1. července ujalo „kormidla Evropské unie v nelehkém období“ a čeká ho „taková zkouška dospělosti“, jak to před časem glosoval předseda vlády. Přirovnání ke kormidelníkovi je relativně trefné.
Česko nebude půl roku řídit celou Unii, ale jen Radu EU. Po Lisabonské smlouvě už totiž premiér předsednické země není „kapitánem“ Evropské rady – tedy lídrů všech členských zemí –, neboť to je nyní pevně daná funkce. Od roku 2019 ji zastává Belgičan Charles Michel.
Role předsednictví se dá podle analytika think tanku Europeum Víta Havelky rozdělit na dvě části – legislativní a politickou. „V rámci legislativní úrovně má předsednictví na starosti vyjednávání nových evropských zákonů mezi členskými státy a v případě jejich shody následně jedná o konečném znění s Evropským parlamentem,“ popisuje.
Pokud jde o politickou rovinu, tu si Česko částečně předkreslilo svými prioritami. „Do evropské diskuze ale může (předsednictví) přinášet i nová témata, a tím přímo ovlivnit budoucí směřování Unie,“ popisuje Havelka stávající systém rotujícího předsednictví.
Česko jako nestranný vyjednavač
Právě ve zmíněné legislativní rovině je Rada EU klíčovým orgánem. Skládá se – stejně jako Evropská rada (lídrů) – ze všech členských států a má deset různých podob, respektive rad, například Radu pro hospodářské a finanční věci nebo Radu pro životní prostředí. Každé této radě pak většinou předsedá příslušný ministr či ministryně, následujícího půl roku to budou členové české vlády (viz box).
„Česká republika v roli předsednického státu v Radě EU teď bude
