Arcibiskupství, budovatelský orloj, univerzita… Olomouc je příkladem, jak se každou chvíli přepisuje historie a mění identita
Seriál Přepište dějiny: Když vystoupíte na olomouckém vlakovém nádraží a pustíte se jednou z širokých ulic směrem do centra, postupně minete nalevo odbočku do ulice Akademická, po pravé ruce budete mít následně Dům armády, až dojdete k prvnímu kostelu. Ve zkratce by se tak dala popsat proměna identit moravské historické metropole. Pokud se někde dělo přepisování dějin, ba dokonce snad i celých identit, bylo to právě v Olomouci.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Kdybychom dnes hledali obraz Olomouce ve veřejném prostoru, patrně by se projevila aktuální univerzitní identita, případně spojená s vnímáním města jako církevního centra spojeného s institutem arcibiskupství. To je přitom až záležitost poslední čtvrtiny 18. století a zřízení arcibiskupství v roce 1777.
Starší generace si možná z filmu nebo ze školy ještě vybaví roli olomouckého biskupa na konci 17. století ve spojitosti s čarodějnickými procesy na Šumpersku a s nechvalně proslulou osobou Bobliga z Edelstadtu, který zemřel právě v Olomouci v roce 1698.
Církevní dějiny Olomouce byly vůbec velmi barvité, včetně velké kauzy odstoupení zdejšího arcibiskupa Kohna v roce 1904, což je v našem kontextu skutečně jeden z mála případů. To, co však působilo jako bomba ve veřejném prostoru před první světovou válkou, je dnes zasuto někam do zákoutí veřejné paměti. Nástupcem arcibiskupa Kohna se stal předchozí brněnský biskup František S. Bauer, což byla opravdu významná osobnost, na kterou jsme ovšem také zapomněli.
Na co tedy vzpomínáme? Když si otevřete
