Elektrická auta jsme mohli mít mnohem dříve. Jen bychom se nesměli bát ženskosti

V rozhovoru se mimo jiné dočtete:

• Proč mluvíme o době kamenné, bronzové a železné, ale ne o době keramické nebo lněné?
• Proč muži před sto lety odmítli elektrická auta?
• Proč je pro ženy stále obtížné začít podnikat v inovacích?
• Proč bychom měli do budoucna promyslet naše vnímání „mužských“ a „ženských“ profesí?
• A proč Adam Smith při úvahách o neviditelné ruce trhu zapomněl na fyzické ruce své matky?

Ve vaší nové knize píšete nejen o tom, jak historie některých inovací přímo souvisí se ženami, ale také o tom, proč nás právě v kontextu dělení světa na mužský a ženský některá pole výzkumu zajímala, a jiná vůbec, jak jsme některé věci vymysleli velmi rychle, a jiné zase velmi pomalu. Řekla byste, že je vlastně historie inovací historií toho, co společnost považovala za mužské a co za ženské?

V jistém smyslu ano.

Myslím, že z příběhu o inovacích, který si vyprávíme – a z toho, jak se tento příběh děl a taky pořád děje – bohužel vylučujeme nejen ženy, ale i různé oblasti, které byly v průběhu historie z různých důvodů za ženské považovány. To, jak technologii a inovace definujeme, totiž kopíruje naši historickou definici mužskosti.

Vidíte to všude – už jen v tom, že mluvíme o době kamenné, době bronzové a době železné. Proč nemáme dobu keramickou nebo lněnou? Nebo například dobu provazovou – protože u provazu se domníváme, že jej vynalezly ženy, a mohli byste říci, že je mnohem užitečnější než například kamenný kyj?

A takových nahodilých věcí existuje mnoho. Pokud je něco