Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Lidé už procitli, říkají rodiče zavražděného novináře. Denně šlapou dva kilometry na hřbitov, aby si povídali se synem i Bohem

Jozef Kuciak s manželkou. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
Jozef Kuciak s manželkou. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Rodina Jána Kuciaka se loni zcela nedobrovolně ocitla uprostřed politického zemětřesení, které vražda mladého novináře vyvolala. Nyní čeká, jak dopadnou prezidentské volby a jak se bude dále vyvíjet vyšetřování a soud poté, co byl z objednávky vraždy obviněn podnikatel Marián Kočner.

Jozef Kuciak má velké ruce muže, který strávil celý život na stavbách. Denně jimi udělá tisíce pohybů – nakrmí králíky, obstará dům i zahradu. Poslední rok mezi ně přibyly i další: držení manželčiny ruky během návštěv a rozhovorů. Malou ženinu dlaň vezme s první otázkou do té své a nepustí ji až do konce.

Je čtvrtek, dva dny před prvním kolem prezidentských voleb. Slovensko je oblepené plakáty kandidátů, sociální sítě bublají zprávami a příspěvky o volbách, ve Štiavniku téměř u českých hranic je ale idylický klid. Za modrou bránu domu Kuciakových se volby dostávají jen prostřednictvím novin na stole a zapnuté televize a domácím to tak vyhovuje.

„Věřím, že volby dopadnou dobře a že se nemáme čeho bát. Myslím, že lidé už procitli a budou vědět, koho volit,“ říká za kuchyňským stolem pán domu. Ačkoliv je poselství jeho vět optimistické, váží Jozef Kuciak slova a před každou odpovědí se ztěžka nadechne.

Jeho opatrný optimismus má své důvody. Oblast, ve které dům Kuciakových stojí, téměř vždy preferovala silné politiky a při posledních volbách si vybírala do parlamentu Směr a do prezidentského paláce Roberta Fica. Sám Kuciak byl v minulosti voličem Směru, politiku navíc neměl nijak zvlášť rád. „Předtím jsem to bral tak, že to jde mimo mě, že je to nutné zlo, které je všude,“ připouští.

Pec, na které paní Kuciaková kdysi sušila domácí nudle. Dnes jsou tam ceny, které Ján za svou práci dostal. Foto: Gabriel Kuchta Deník N

Na tom, že Jozef Kuciak nemá politiku rád, se za poslední rok mnoho nezměnilo. Změnilo se ale vše ostatní – 21. února 2018 nájemný vrah zastřelil jeho syna, investigativního novináře Jána, a jeho snoubenku Martinu Kušnírovou. Událost hnula politickým děním na Slovensku jako nic jiného a vedla k výměně policejního šéfa, ministra vnitra i premiéra.

A kvůli komplikovaným vazbám, které začaly poukazovat na propojení členů vládní strany ať už na Italy podezřelé z kriminální činnosti, nebo na podnikatele Kočnera, který Jánovi Kuciakovi vyhrožoval, začal i Jozef Kuciak přehodnocovat své voličské postoje.

Nemyslí si ale, že by jeho zkušenost více zamávala s politickými názory sousedů. „Možná se to o něco změní, ale nebude to nějaký velký skok. Počítám, že řádově tak v jednotkách, nedesítkách procent.“ Poslední dobou si všímá drobného posunu, kdy se v obci objevil nezávislý starosta a zastupitelé, přesto očekává jen velice malou změnu místních poměrů.

O budoucím prezidentovi má Kuciak jasnou představu: „Měl by si v první řadě dělat svou práci podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, pokud ještě nějaké má. Tím je podle mě řečeno vše,“ myslí si.

Současný prezident Andrej Kiska, který po smrti Jána a Martiny promlouval k Slovákům i k pozůstalým, podle něj svou úlohu v týdnech po vraždě zvládl. „V rámci svých pravomocí udělal vlastně vše, co mohl udělat,“ míní Jozef Kuciak.

„Už tehdy se říkalo, že je na hraně zákona a svých pravomocí, když přišlo první jmenování nového ministra vnitra. Tehdy se asi nejvíce projevilo, co si může dovolit a co ne,“ říká Kuciak a odkazuje na případ, kdy Kiska odmítl jmenovat ministrem vnitra Jozefa Ráže mladšího, což vyvolalo širokou debatu o jeho pravomocích.

Jana Kuciaková nechává svého muže mluvit, sama veřejně vystupovat nechce. Zapojí se jenom, když dojde debata přímo na děti, aby doplnila manželova slova, jak moc jim Ján i Martina chybí.

Jozef Kuciak a pes Puňto, dárek od Jána a Martiny. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Co v tuhle chvíli řeší Kuciakovi mnohem více než volby, je čtvrteční zpráva – Marián Kočner byl obviněný z objednávky vraždy jejich syna. Jozef Kuciak není překvapený. Informaci, že se tak má stát, dostali s manželkou ten den ráno a u tichého muže nevyvolala větší reakci, nebo snad nadšení.

V hlavě mu běží zejména to, zda má policie dost důkazů pro to, aby o Kočnerově vině přesvědčila i soud. „Právě teď bude zlomový bod, když začnou soudní procesy. Zda tam vyjde něco najevo, nebo ne. Je to jenom začátek,“ říká.

„Bojím se, aby to neskončilo obviněním. Že čtyři zadržení a pan Kočner budou obvinění a možná i odsouzení, ale dál se to zastaví a pozadí, proč se to stalo, se možná nedozvíme nikdy. To je momentálně má největší obava,“ vysvětluje Kuciak.

Někdy je ticho dobré

Prezidentské volby mají pro Kuciakovy jednu drobnou výhodu – darují rodině chvilku klidu. Vítaného zejména po rušném únoru, kdy si Slovensko připomínalo rok od vraždy. „Jsou to taková hluchá období, ale možná to tak cítíme jenom my a jiní budou tvrdit, že je toho pořád hodně. Teď se každý věnuje prezidentským volbám a volbám do Evropského parlamentu a o tomhle je víceméně ticho,“ říká Kuciak. „A někdy je to dobře. I my máme více klidu a doufám, že se něco děje alespoň ve vyšetřování,“ dodává.

Původně Kuciakovi nechtěli veřejně vystupovat vůbec, záhy ale zjistili, že pro památku jejich syna bude lepší, když budou mluvit sami, než aby za sebe nechali mluvit někoho jiného. Přesto je na obou znát jistá stydlivost či skromnost a to, že úloha mluvčích vlastní rodiny i mrtvého syna jim není nijak příjemná. „Žijeme pořád svůj život,“ říká třiašedesátiletý muž.

V něčem má pravdu – jeho každodenní činnosti se nezměnily. Na každém kroku je ale připomínka toho, že svět je už rok zcela jiný.

Psa Puňta, veselou bílou kouli, která skáče kolem pána domu, přinesli z útulku Ján s Martinou. Zahradní altánek netradičního půdorysu a nerovné podlahy postavil Ján na konci střední školy. Vršek pece, na kterém kdysi paní domu sušila domácí nudle, dnes slouží jako výstava fotografií a cen, které Ján za svou práci dostal.

A v dřevěné kůlně stojí malý jehličnatý stromek – první dar, který Jozef Kuciak dostal pro projekt ve Velké Mači. Rodina by ráda dům, ve kterém Jána a Martinu zabili, nechala zbourat a na jeho místě postavila park s lavičkami a malou výstavkou věcí, které měla mladá dvojice ráda.

Jozef Kuciak navštěvuje hrob svého syna každý den. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

Změnily se i reakce okolí. Oblečení manželů Kuciakových pravidelně zdobí bílé placky s portrétem Jána a Martiny a nápisem AllforJan – heslem, jež vzniklo po vraždě k uctění jejich památky. Nejspíš i to pomáhá rodiče identifikovat veřejně a vystavuje je nabídkám o podání ruky nebo objetí od neznámých.

Drtivá většina reakcí je podle Kuciaka pozitivní. Špatné prý zažil jenom dvě, jedna z toho se stala relativně krátce po zločinu. „Dva až tři měsíce po vraždě jsem dělal na zahradě a nějaký pán, vypadal jak bezdomovec, přinesl dopis. Byl to jenom takový přelepený papír a bylo tam, že za tím vším je „liberální mafie, páni Sulík a Matovič (opoziční politici, pozn. red.) zaplatili vrahovi, aby mě zabil. Podepsaný Ján Kuciak. Běžel jsem za ním a ještě před zastávkou jsem ho dohnal. Vymlouval se, že mu to dal nějaký pán v Žilině a k tomu deset eur. Tak jsem mu to natlačil do kapsy a říkám: Vraťte to tomu pánovi. V prvním momentu jsem byl dost rozzlobený a bál jsem se, že bych mu mohl ublížit,“ popisuje Jozef Kuciak.

Největší změnou programu se ale za poslední rok stala každodenní dvaapůlkilometrová cesta na hřbitov. Jánův hrob zdobí velká napodobenina pera, kříž a třicet svícnů. Jozef Kuciak tu nemluví, pouze se pokřižuje a začne soukromý rozhovor se synem nebo Bohem.

Poslední šance získat studentské předplatné se slevou 50 %. Pořídit můžete jen do 31. října. 

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.

Reportáž

Slovenské prezidentské volby

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější