Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Jednou nás ten smích nad odposlechy může přejít

Dnes unikly odposlechy z kauzy Hlubuček. Zítra může někdo zveřejnit, co jste si kde povídali vy. Ilustrační foto: Adobe Stock
Dnes unikly odposlechy z kauzy Hlubuček. Zítra může někdo zveřejnit, co jste si kde povídali vy. Ilustrační foto: Adobe Stock

Komentář Ondřeje Štindla: Zveřejňování policejních odposlechů, včetně různých jejich barvitých detailů, se v Česku stalo jakousi normou. Může nás to ale přibližovat k nástupu „společnosti dohledu“.

Češi jsou smějící se bestie, údajně kdysi prohlásil Reinhard Heydrich. Ten výrok je tu často připomínaný. Někdy s hrdostí: štít českého humoru byl natolik silný, že se vůči němu cítil bezmocný i zloduch Heydrichova formátu. Nepřišel si na nás, nedostal se nám pod kůži, odrazili jsme ho svou schopností smát se i ve chvílích, kdy jiným úsměv na rtech tuhne. Věděl, že to podvolení je jenom naoko, že ty české lidi nedostane doopravdy, jejich neukojitelná chuť vysmívat se to znemožňuje.

Pak je tu opačný pohled. Češi se spokojí s výsměchem i v situacích, které vyžadují něco výrazně jiného, nedokážou vzdorovat a ex post to selhání umenšují tím, že i se shrbenými zády dokázali být aspoň občas vtipní (když je zrovna neposlouchaly nepovolané uši). Obě ta stanoviska jsou krajní a představují nemístnou generalizaci, dala by se vyvrátit množstvím příkladů toho i onoho. Nedá se ale popřít, že výsměch jako forma protestu nebo spíš vyjádření bezmoci je v téhle zemi zdomácnělý.

Náhražková spravedlnost

Jistým způsobem se to projevuje i v úloze, již ve zdejším veřejném prostoru už dlouho sehrávají přepisy policejních odposlechů, které mají

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Kauza Dozimetr

Média

Názor

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější