Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Návrat domů: Kde budeme žít, až přijde zima? Vracející se Ukrajinci nacházejí v okolí Kyjeva ruskou spoušť

Ukrajinci z celé Evropy se po tisících vracejí domů. Jiní, ke kterým přišla fronta, zase utíkají. Všichni ale vidí stejně zničenou zemi. Foto: Iva Zímová
Ukrajinci z celé Evropy se po tisících vracejí domů. Jiní, ke kterým přišla fronta, zase utíkají. Všichni ale vidí stejně zničenou zemi. Foto: Iva Zímová

Zatímco na východě Ukrajiny zuří boje, u Kyjeva se už opravují mosty. Lidé se vracejí z evropského bezpečí do nejistoty, vybombardovaných obydlí i na hřbitovy, kde mezitím spočinuli jejich blízcí. Fotoreportáž Ivy Zímové o životě na osvobozeném území u Kyjeva.

Kompletní audioverze článků jsou dostupné v rámci klubového předplatného společně s aplikací Deníku N, která umožňuje i offline poslech. Pokud ji ještě nemáte, nainstalujte si ji do svého mobilu.

Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné.

Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Vnuk Nasti Balanovové bydlí ve stodole. Nic jiného rodině nezbylo. Pocházejí z nevelké obce Horenka nedaleko Kyjeva. Nejdřív na ni Rusové stříleli, poté do ní vstoupili, pak když se stahovali, stříleli na ni (na ně) Ukrajinci.

Nastasia Balanova: " I left on the fifth of March, on the sixth of March neighbours called us that our house had burned down. They sent us a video. I arrived back at the end of April. For now I live with my neighbour. In this house my son lived and my grandchild. My son lives in a barn. No one gave us anything, many came to tell us we helped. But nobody helps us yet. If they give at least brics.
Nasťa nebyla překvapená, že místo svého domu našla ruiny. Sousedí jí to zatelefonovali. Přesto slzy zadržet nedokázala. Foto: Iva Zímová

„Utekli jsme 5. března. Do Černivců. A hned šestého nám volají sousedi, že náš dům shořel. Poslali nám i video,“ vzpomíná Nasťa, matka sedmi dětí.

Domů se vrátila koncem dubna. A nastěhovala se k sousedovi.

„Tady jsme měli mrazák, tady stál stolek s televizí. A tady byly postele. Moc pěkné postele. V téhle polovině žil syn s rodinou. Každý jsme měli svá kamna. Bydleli jsme vedle sebe, ale topení jsme měli každý svoje vlastní.

A v této části bydlela vnučka. Vidíte, taky jí to všechno shořelo. I dětská kola. Když děti přišly zpátky, nezajímal je dům, ale běžely hledat kola. Tak brečely…

Zatím nám nikdo nic nedal. Občas někdo přijde a slibuje pomoc. Prý bude nějaká komise, která rozhodne, na co má kdo nárok. Ale pořád se scházejí, nebo co, a o ničem nerozhodují.

Když to teď uklidíme a začneme si něco budovat, uvěří nám, že jsme to měli rozmlácené, viďte? Já jsem nevzdělaná ženská, nevím, co dělat… A tak moje děti stále bydlí ve stáji. Byla bych vděčná i za nějaké cihly.“

Horenka nefiguruje v novinových titulcích jako Buča a Irpiň. A na rozdíl od „slavnějších“ ukrajinských lokalit je stále bez elektřiny, bez vody – a bez cihel.

Přesto i sem se lidé vracejí. Mnozí jsou zoufalí a nevědí, jak žít dál. Před několika dny

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Ukrajina

Válka na Ukrajině

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější