Jsme mnohem krutější než zvířata, říká Matěj Forman. Zákon džungle je spravedlivý

Povídáme si druhý den po premiéře v šapitó Azyl78. Spadlo z vás napětí?

Spíš se všechno tak pomaličku rozpouští. Nechápu fotbalisty nebo hokejisty, kteří na sebe po vyhraném turnaji naskáčou a udělají bujarý hrozen a bouchá šampaňské. Tuhle výbušnou radost neumím.

Ten čas po premiéře mi dělá neuvěřitelně dobře. Ale někde hluboko uvnitř. Žiju na takovém jemném obláčku radosti.

A za vás je teď hotovo, nebo máte potřebu do představení dál sahat?

Mám! S drobnými úpravami se počítá. A je potřeba dělat to, čemu se říká umělecký dozor. Režisér dohlíží, jestli se protagonisté nevzdalují od původního smyslu a vyznění. Začíná se to totiž dít paradoxně ve chvíli, kdy představení začne šlapat jak hodinky, když určitá rutina začne obrušovat smysl, charakter postav, načasování. Nic hrozného, je to přirozené, ale když to režisér pustí z ruky, představení se rozklíží a dát to pak do kupy je mnohem těžší.

Z předchozích rozhovorů vím, že Kniha džunglí vznikla díky tomu, že jste nechtěl s filharmonií dělat Louskáčka…

A už to vypadá, že jsem vůči Louskáčkovi nějak zaujatý. To nejsem. Budeme ho muset udělat. (směje se)

Prý jste Kiplingovu knihu ani pořádně neznal. Na začátku byl jen pocit, dávná vzpomínka vašeho nevlastního táty Jana Kratochvíla, který vám vyprávěl, jak silné emoce a jaký strach prožíval, když mu knížku četla jeho svérázná tetička. O čem je Kniha džunglí pro vás?

Má mnoho vrstev. Vypráví nejen silné příběhy, ale je v ní mnoho řečeno i o věrnosti, poslušnosti, chamtivosti, strachu i statečnosti. Dotýká se života zvířat i lidí. A velkou roli tu hraje zákon džungle, který tím vším prostupuje. Myslím, že lidi džungli a její zákony vnímají jako kruté. Ale nechápou, že mezi sebou se chovají mnohem, mnohem krutěji, než jak se „chová“ džungle a zvířata v ní.

My na rozdíl od zvířat známe důsledky našeho jednání. Jsme obdařeni vůlí, můžeme se rozhodnout, co udělat a co ne, včetně krutostí, které jsme jako lidé schopní provádět druhým, aniž by šlo o sebeobranu, ochranu blízkých nebo domova. Přitom nám zákon džungle připadá krutý. Jenže v džungli je spravedlivý.

Usmíření s bráchou nad hrobem táty

Zabíjet můžeš, ale zbytečně neproliješ krev… Vím, že jste začal připravovat Knihu džunglí už před napadením Ukrajiny, ale stejně v tom asi hodně lidí čte i různá protiválečná poselství. Zvířata se samozřejmě taky zabíjejí v bojích o teritorium, ale vědomě se nemučí a nepopravují. Obecně mi vlastně vadí, když se o krutostech, které třeba páchali ruští vojáci v Buči, mluví jako o „zvěrstvech“. Mám pocit, že to není ke zvířatům fér.

Vidíte, to máte pravdu, to je přesný. To je velký nepochopení toho, čeho jsou nebo nejsou zvířata schopná.

To protiválečné čtení tématu Knihy džunglí je zajímavé. A nejste první, kdo mi to říká. Nezamýšleli jsme nic takového, ale lidi možná už zase čtou mezi řádky, tak jako v sedmdesátých a osmdesátých letech. Jako naši „protiválečnou“ odpověď vnímám pomoc Ukrajinkám, které jsme pozvali mezi nás na dlouhou dobu, pracovaly s námi na výrobě dekorací. Všechno ostatní si Kniha Džunglí zařídila sama.

K vašim ukrajinským uprchlickým kolegyním se ještě dostaneme. Ale ptalo se mě pár lidí: „To dělal jen jeden Forman?“ Knihu džunglí jste pod značkou Divadla bratří Formanů režíroval sám, už několik let působíte vy a Petr zvlášť, každý máte svoje projekty. Před rokem jsem v nedaleké kavárně seděla s ním. Probírali jsme vaši „ponorku“, jak jste na sebe byli i naštvaní, rozhádaní, ale že jste se pak usmířili nad hrobem vašeho táty…

Táta nás