Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Před 80 lety nacisté neobsadili demokratický stát mravně vyspělých Čechů, ale rozložené ne-společenství zčásti inklinující k fašismu

Fašistická ČNST – Vlajka dokázala bez problémů naplňovat velký sál Lucerny. Tentokrát bylo tématem setkání "Židozednářská metla světa". Foto: ČTK
Fašistická ČNST – Vlajka dokázala bez problémů naplňovat velký sál Lucerny. Tentokrát bylo tématem setkání „Židozednářská metla světa“. Foto: ČTK

Komentář Jana Urbana: Oficiální a obecně přijímaný výklad událostí 15. března 1939 je uložen ve dvou zvláštních slovních obratech – „okupace“ a „protektorát“. Oba v sobě zahrnují sebeomluvnou pozici nevinné oběti cizí, tedy německé a nacistické zvůle, proti které bezbranné, malé a demokratické společenství nemohlo vůbec nic dělat.

Trpnost bezmocnosti každý rok potvrzují znovu a znovu používané fotografie zoufalých zarputilých obličejů a zaťatých pěstí, zdvižených za zády poslušně sloužících českých policistů k projíždějícím motocyklům a automobilům wehrmachtu. Naopak fotografie vymlácených židovských obchodů a nákladních aut plných lupu, včetně předmětů a knih z vyrabovaných synagog, zaparkovaných stejného patnáctého března 1939 před dnešním Rudolfinem, sice podle dobových svědectví existovaly, ale s největší pravděpodobností se nedochovaly.

Fotografie řádění nadšených domácích českých fašistů by asi trochu rušily plačtivý obraz sice pokořeného, ale stoprocentně mravného národa, který, „zrazen velmocemi“, „musel“ strpět všechna příkoří, ale nikdy se sám nezaprodal a neučinil nic zlého.

Podle průzkumu agentury Sofres-Factum z roku 1999 pouze padesát dva procent dotazovaných Čechů do 29 let v té době vůbec vědělo, že 15. března 1939 „začala německá okupace Čech a Moravy“. O dvacet let později se tato generace blíží padesátce a jejich děti nejspíš budou vůči historii své vlasti stejně nevšímavé jako jejich rodiče. Vždyť život v iluzi, i kdyby byla úplně vylhaná, je o tolik snazší – a sladší.

Právě proto se tak málo mluví o takzvané druhé republice, tedy období od konce září 1938 právě do patnáctého března 1939, kdy se zcela zhroutila oslavovaná československá parlamentní demokracie a na povrch vyplavala šovinistická hloupost i odmítání prosté lidské slušnosti a důstojnosti. Krátkodobý nárůst zájmu, vyvolaný letošním kulatým osmdesátým výročím, nejspíše žádnou změnu narativu nepřinese, ale přesto stojí za to se o to pokusit.

Místo vlastenectví antisemitismus a rasismus

Nacistický režim Adolfa Hitlera totiž v březnu 1939 neobsadil demokratický stát s fungujícími institucemi a plně demokratickou sebevědomou společností, jak se snaží namluvit „okupační“ výklad historie, nýbrž rozpadající se a stěží funkční ne‑společenství, na jehož konec se těšily dvě ze tří jeho konstitutivních součástí – Slovensko a Podkarpatská Rus –, stejně jako vlády všech zbývajících sousedů.

Česká a moravská společnost v té době už ve své většině a deziluzi z „demokracie“ byla k fašismu nejenom otevřeně tolerantní, ale zčásti ho

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Analýza

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější