Školní výtvarka: proč jsou si dětské školní práce podobné jako vejce vejci a jak to změnit
Před časem se v Deníku N objevil text režiséra Víta Klusáka, kde se jeho autor podivuje nad stavem výtvarné výchovy na našich základních školách. Všímá si obrázků na třídních nástěnkách, které mu připadají podobné „jako vejce vejci“, a vyzývá rodiče, ať se zajímají o to, jak hodiny „výtvarky“ vlastně probíhají. Aby děti zůstaly „zázračné a nepředpojaté“. Myslím, že projekt Umělci po škole, který se uskutečnil letos na jaře, dává podobně smýšlejícím rodičům naději, že se podoba tohoto předmětu může zásadně proměnit. Výtvarný teoretik Ondřej Horák v dalším díle rubriky Za oponou představuje svůj projekt Umělci po škole.
Umělci po škole
Na začátku června se v Centru současného umění DOX uskutečnila vernisáž prací, které vznikly díky spolupráci dětí ve školách, pedagogů a přizvaných umělkyň a umělců. Ti všichni se také společně potkali na jejím zahájení.
Ve stejnou chvíli probíhala v té samé galerii vernisáž jiné výstavy, umělecky bezpochyby daleko prestižnější. Média se logicky zaměřila na ni. Přesto mám pocit, že se o patro výš odehrávalo něco, co se může v budoucnu ukázat jako mnohem významnější událost.
Osobně věřím, že pokud se má současná (a všechny budoucí) generace dětí nějak smysluplně rozvíjet, bude to právě cestou rozvoje vlastní kreativity. Každý