Bistro N: Brambory a ještě jednou brambory. Bez toho pečeného morčete, prosím
„Dodnes si pamatuju tu vůni, která se kolem nás ten večer na cestě po Peru vznášela. Seděli jsme u ohně s indiány, kteří podávali brambory s opečenými morčaty. Od té doby miluju brambory,“ vypráví Renata Kalenská.
Seděli jsme před lety kolem velkého ohně pár metrů od chatrče náčelníka Inků. Staří i mladí indiáni, spousta jejich dětí a malá výprava vysokoškolské pedagožky Olgy Vilímkové, která v peruánských vesnicích se svou nadací staví malotřídky a školní knihovny. Slunce už zapadalo a všichni jsme se mačkali na sebe, protože ubíjející vedro začal rychle střídat nepříjemný chlad. O to silněji jsme vnímali vzájemnou pospolitost.
Seděla jsem tehdy mezi režisérkou Olgou Sommerovou a herečkou Evou Holubovou a díky tlumočení naší průvodkyně jsme si povídali o těžkém životě v andských horách, kde děti každý den chodí s vědrem několik kilometrů v horkém slunci pro vodu a v podstatě pořád mají hlad.
Dodnes si pamatuju tu vůni, která se kolem nás vznášela. Jen ten pohled mi nedělal dobře. Indiáni pro nás