Když na ničem nezáleží, máme Babicu místo Jobse
Komentář Jána Simkaniče: Dejte tam limetku. Když nemáte limetku, dejte citron, a když nemáte citron, nedávejte tam nic. Návody populárního nekuchaře Jiřího Babici svého času oblétly Česko a jistě díky nim vzniklo spoustu domácího čvachtání. Nic proti tomu, když to někomu chutná. Stejný přístup u správy veřejného prostoru však už taková mňamka není.
Co byste řekli řemeslníkovi, který by vám postavil kamna, co netáhnou, elektrickou zásuvku, co probíjí, nebo jímku, která netěsní? Jeden podobný řemeslník byl odhalen u pražského orloje, jen přitom naštěstí nikoho neohrozil na životě, tak jeho práce někomu může přijít jako dobrý vtip.
Případ se stal rychle známým: kovovou desku znázorňující znamení zvěrokruhu a kalendářní měsíce původně namaloval Josef Mánes v romantickém duchu své doby. Autor dnešní kopie Stanislav Jirčík si s úkolem v roce 2018 poradil po svém. Některé postavy bez jakékoliv logiky a smysluplného záměru předělal, nikomu o tom neřekl, nikdo si toho nevšiml nebo to přebírajícím bylo jedno, a protože na detaily z úrovně chodníku Staroměstského náměstí není moc vidět, stav věcí byl odhalen až po čtyřech letech od instalace.
Restaurátoři od práce svého kolegy dávají ruce pryč, zato velká část veřejnosti se diví, proč je nad celou věcí takového povyku. Že jde o banalitu, dokazuje i fakt, že odlišnosti proti originálu dosud nikoho netrápily. A kdyby si jich jeden nadšenec náhodou nevšiml, měli bychom i my všichni dnes lepší věci na práci.
Jistě, banalita to je. Originálu se nic nestalo, dá se kdykoliv vidět v Muzeu hlavního města Prahy a turistům je to jedno. Mezi
