Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Školí univerzity, jak řešit sexuální obtěžování: Ti lidé často nejsou predátoři, jen nevnímají, že se doba mění

„Děti a mladí lidé chodí do školy studovat a měli by se cítit bezpečně. A ne cítit tlak daný tím, že moje spolužačka spí s vyučujícím a mně je to nepříjemné," říká Zuzana Rathouská, která stojí za projektem organizace Konsent zaměřeným na vysoké školy. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N
„Děti a mladí lidé chodí do školy studovat a měli by se cítit bezpečně. A ne cítit tlak daný tím, že moje spolužačka spí s vyučujícím a mně je to nepříjemné,“ říká Zuzana Rathouská, která stojí za projektem organizace Konsent zaměřeným na vysoké školy. Foto: Gabriel Kuchta, Deník N

České vysoké školy tváří v tvář konkrétním případům začínají stále častěji řešit problém sexuálního obtěžování. S tím, jak mu zamezit, vytvořit bezpečné prostředí pro pedagogy i studující a nastavit mechanismy tak, aby se traumatické incidenty pokud možno neopakovaly a osobní hranice nepřekračovaly, pomáhá univerzitám také nevládní organizace Konsent se svým projektem „Respekt až na půdu* akademickou“. Zuzana Rathouská jej má na starosti a v rozhovoru popisuje problémy akademického prostředí i možná řešení.

V rozhovoru se mimo jiné dozvíte:

  • Jak velký problém je sexuální obtěžování na vysokých školách.
  • Koho se nejčastěji týká.
  • Co by mohlo situaci pomoct a kde má česká akademická půda největší rezervy.
  • Proč by etický kodex neměl sloužit jen jako desatero teorií.
  • Jak poznat hranice, které by člověk neměl překračovat.

Na Masarykově univerzitě se nedávno rozhodli, že zařídí síť takzvaných kontaktních osob, na které se mohou obracet studující i zaměstnanci se zkušenostmi se sexuálním obtěžováním. Konsent zároveň školí zaměstnance univerzity nebo lidi, kteří pracují v poradenském centru. Jak takové školení probíhá? Vysvětlujete, co vůbec je sexuální obtěžování?

Ano, snažíme se předat základní vhled do tématu, ale chceme, aby si lidé spíš zvnitřnili témata, která řešíme, než aby memorovali informace. Hodně mluvíme o respektu k sobě i k druhým, o hranicích všech lidí, kteří se pohybují na školách. I když se vyučující ze začátku spíš bojí a jsou z workshopu nervózní, na konci bývají spokojení.

Čeho se bojí?

Že jim budeme direktivně říkat, co je špatně, a stavět se k nim, jako by terorizovali své studentky a studenty a všichni byli predátoři. To samozřejmě není vůbec pravda, to bychom daleko nedošli.

Jak nápad na program zaměřený přímo na vysoké školy vznikl?

Skoro před třemi lety za námi přišla skupina aktivních studentů a studentek s tím, že mají zájem podílet se na vzniku projektu zaměřeného na akademické prostředí – původně chtěli dělat především workshopy pro studující, ale ukázalo se, že to nestačí, když se pak nebudou mít kam obrátit o pomoc. Konsent tehdy už nějakou dobu pracoval na základních a středních školách.

Před kauzou s Dominikem Ferim jsme projekt spíš připravovali a oslovovali školy, pak se situace obrátila a od té doby máme spoustu práce. Školy začaly reagovat. Chtějí po nás workshopy pro vyučující nebo studentstvo, konkrétní rady, konzultace. Nedávno jsme museli posílit náš sociologický tým, který nám dělá analýzy. To je důležité, když s námi někdo chce dlouhodobě spolupracovat, třeba na tvorbě systému prevence a řešení patologických jevů a sexuálního obtěžování. Díky analýzám víme, jaká je kultura školy a kde vznikají problémy.

V čem je vysokoškolské prostředí oproti středním nebo základním školám specifické?

Studující jsou sice dospělí lidé, vůči vyučujícím ale stojí v podřízené pozici. Když tělocvikář obtěžuje žačky v páté nebo deváté třídě, všichni chápeme, že to není správně. Kdežto když zjistíme, že vzniká vztah mezi vyučujícím nebo vyučující a studentkou či studentem na vysoké škole, přijde nám to v pořádku, protože je to dobrovolné rozhodnutí dvou dospělých lidí. Jenže tady hraje velkou roli pozice moci, která dynamiku mění.

Nejde ale jen o partnerské vztahy. Když mluvíme o sexuálním obtěžování a násilí, míníme tím i méně nápadné projevy, než je znásilnění nebo osahávání. Patří sem i psychický nátlak, sexistické narážky, vtipy, genderová nekorektnost.

Podařilo se vám vytvořit definici srozumitelnou pro všechny?

Používáme definici, která je podobná té v zákoně. Za sexuální obtěžování můžeme považovat jakoukoliv formu nevyžádaného verbálního, neverbálního či fyzického jednání sexuální povahy. Abyste si to dokázali lépe představit, může jít o chování, které zejména snižuje něčí důstojnost – ať už záměrně, či nezáměrně – nebo vytváří nepřátelské či ponižující prostředí – ať už záměrně, či nezáměrně.

Masarykova univerzita na svém webu ve výčtu forem sexuálního obtěžování třeba zmiňuje, že může jít o odhalování prsou nebo hýždí na veřejnosti. Jak na tohle nahlížet?

Pokud mluvíme o výstřizích a krátkých sukních a nechceme všechny obléknout do stejnokrojů, jde především o to, jak člověk jedná. Ne o to, co má na sobě. Pokud přijde studentka na zkoušku téměř nahá a bude

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

Sexuální násilí a obtěžování

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější