Rusové deportují do celého Ruska statisíce Ukrajinců přes „filtrační tábory“. Moderní koncentráky, zní od obětí
Od konce února muselo vlivem války opustit své domovy 14 milionů Ukrajinců. Někteří zůstali v zemi, jiní utekli do bezpečí za hranice. Objevují se ale i informace, že mnozí byli z okupovaných oblastí deportováni do Ruska přes takzvané filtrační tábory, kde jsou vyslýcháni, prohledáváni – a někteří dokonce mizejí. Moskva toto přemisťování prezentuje jako pomoc uprchlíkům.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Deportace. Toto slovo evokuje dávné – a Vladimirem Putinem často vzpomínané – období dějin druhé světové války. Kyjev však tvrdí, že právě to v posledních měsících zažilo a zažívá „více než 1,19 milionu (ukrajinských) občanů, včetně více než 200 000 dětí“. Ti byli údajně často nedobrovolně odvezeni do Ruské federace, mnohdy stovky až tisíce kilometrů od domova. Ještě předtím ale prošli takzvanými filtračními tábory.
V den, kdy o deportacích informovala Ukrajina, tedy 9. května, „náznaky“ o nedobrovolném převážení Ukrajinců do Ruska potvrdil i americký Pentagon. Konkrétní čísla však nezmínil.
Informace o přemisťování Ukrajinců do Ruska se ale objevují od raných fází okupace. Sotva měsíc po začátku ruské invaze obvinilo ukrajinské ministerstvo zahraničních věcí Moskvu z „nucených deportací“ tisíců obyvatel Mariupolu do Ruska. Ruská federace sice potvrzuje, že přijala 1,1 milionu Ukrajinců, obvinění z jejich nuceného přemisťování však mluvčí Kremlu označil za lži.
Realitu Ukrajinců zavlečených do Ruska osvětlují stále četnější svědectví i vyšetřování, které odhalilo tábory rozmístěné po celém Rusku, kam ruští vojáci Ukrajince odvážejí a kde je ubytovávají – často nedobrovolně a bez možnosti výběru. Některá „dočasná útočiště“ – jak tato místa nazývá Kreml – se nacházejí až v nejodlehlejších
