Kultura sebevědomí drží ženy v pasti. Říká jim: problémem jste vy
„Neodmítáme, že je sebevědomí důležité – to, aby se ženy cítily v bezpečí a pohodlně ve vlastní kůži, bychom chtěly pro všechny z nich. Kultura sebevědomí ale podporuje systém, který je udržuje v pasti, vytváří systematickou slepotu a nepodporuje je v tom, aby měnily podmínky, kvůli kterým v první řadě cítí, že mají sebevědomí nedostatek. Tvrdí jim, že problém je v jejich nitru a přesně tam je i jeho řešení,“ říkají Shani Orgadová a Rosalind Gillová, akademičky a autorky knihy o limitech kultury, která na první místo klade sebevědomí.
V rozhovoru se mimo jiné dočtete:
- Co je kultura sebevědomí a jak se liší od sebevědomí jako takového?
- Proč dnešní doba tolik přeje posilování kultury sebevědomí?
- V čem všem spočívají její možné negativní dopady na ženy?
- Jakou zprávu kultura sebevědomí vysílá ženám, kterým se uspět nepovede?
- A jsou vůbec iniciativy, které hlásají kulturu sebevědomí, feministické?
Co si představíte, když řeknu „upřímně sebevědomá žena“?
Rosalind Gillová: Zní to jako velmi přitažlivá představa. Přesně to bychom my, feministky, chtěly pro všechny ženy: aby se cítily sebevědomé a v bezpečí, aby jim bylo pohodlně v jejich vlastní kůži. Zároveň jde ale o velmi zajímavou otázku, která nám umožňuje rovnou začít tento rozhovor pár slovy o naší rozpolcenosti ohledně konceptu sebevědomí.
Shani Orgadová: Zaujalo mě, jak jste svůj dotaz formulovala. Zeptala jste se na „upřímně sebevědomou ženu“ a myslím, že to není náhoda – cítíme, že sebevědomí je často v mnohém o předstírání.
Máte pravdu, není to náhoda. Důvod, proč jsem ho formulovala zrovna takto, je právě vaše kritika pozornosti, kterou dnešní společnost sebevědomí speciálně u žen přikládá.
RG: Naším cílem není sebevědomí jako takové. Kritizujeme to, co nazýváme „kulturou sebevědomí“ – tedy způsob, jakým
