Už jsme dosulcovali. Knižně vychází další „blafaniny“ Josefa Váchala

Jeden z nejoriginálnějších českých výtvarníků a spisovatelů Josef Váchal (1884–1969) se zaslouženého ohlasu dočkal až na samém sklonku svého života. Fenoménem se však stal teprve po roce 1989. Nyní se váchalovská literatura rozrostla o titul Tisíc Gagarínů a jedna řepařka!
Aktuálně vydaný čtyřsetstránkový svazek Tisíc Gagarínů a jedna řepařka! obsahuje čtyři Váchalovy „dopisy-romány“, napsané v letech 1949–1963 a adresované v Plzni žijícímu výtvarníkovi Josefu Hodkovi.
Ten byl jedním z přátel, za jejichž příležitostné finanční dary se Váchal revanšoval sáhodlouhými dopisy. Ty sám označoval za „blafaniny“, „napsaniny“, „kecaniny“ či „camraniny“.
Zmíněný Hodek bývá označován za jediného Váchalova žáka – ačkoliv byl jen o čtyři roky mladší a v mnoha ohledech byl protikladem svého mistra –, protože v letech 1911 a 1912 docházel do jeho ateliéru v pražské Kladské ulici.

S Váchalem ho pojilo celoživotní přátelství, jak ostatně dokládá i tento výbor z jejich rozsáhlé vzájemné korespondence. S krátkou pauzou ve 40. letech, kdy mezi nimi došlo k roztržce kvůli