Pod křídly vzlétajících penisů. Nová výstava na Hluboké představuje mužské tělo ve všech podobách i úhlech
Penisy na zdech, na stropě i na rukou. Penisy úplně všude. Hlavní sál zámecké jízdárny na Hluboké zaplnila více než stovka děl ze sbírky Roberta Runtáka – obrazů, fotografií, soch a videoinstalací, které tematizují mužské tělo.
Kromě toho, že výstava láká na provokativní mužské akty, otevírá také otázku vystavování ze soukromých uměleckých sbírek. Do jaké míry je význam instalace omezen tím, že čerpá ze subjektivního výběru uměleckých děl, v tomto případě sběratele Roberta Runtáka?
Aktuální výstava Alšovy jihočeské galerie MEN představuje česká i zahraniční díla od konce 19. století po současnost, především však umění posledních několika desetiletí.
Členitými oddíly výstavní síně se prolínají velkoplošná plátna i drobné obrazy a fotografie. Rozsáhlá výstava představuje díla celkem sedmdesáti šesti umělců a umělkyň.
Sběratel Robert Runták je od roku 2001 ředitelem exekutorského úřadu v Přerově. Přestože jeho rozsáhlá soukromá sbírka poskytuje cenný vhled do českého i zahraničního umění několika posledních desítek let, je třeba její význam spojit s otázkou po etické stránce financování získaných děl a případném artwashingu. Právě z tohoto důvodu s ním odmítla spolupráci například Galerie hlavního města Prahy při přípravě právě probíhající výstavy Heroin Crystal.
Obecný autorský pohled na muže?
Autoři výstavy se zcela logicky vyhnuli chronologickému řazení, které by v případě výběru ze soukromé sbírky – tedy z jednoho velmi konkrétního, rozsahem jasně omezeného zdroje – dělalo z výstavy spíše katalog.
Místo toho zvolili rozdělení podle témat, klíčových pro zachycování muže jako objektu uměleckého díla. V rozvržení instalace i v doprovodných textech se tak soustředí na čtyři tematické celky: Radost, Spolu, Fragment a Čas.
Jiří David: Erekce oka stojí za zkoušku vlastní imaginace
Právě tyto čtyři názvy jednotlivých bloků tvoří to, co anotace výstavy nazývá „nosnými tématy, z nichž se obecný autorský pohled na muže (těla) skládá“.
Nejenže není zcela jasné, co by měl znamenat obecný autorský pohled na muže. Ale jak výstava sama ukazuje, příliš zřetelně nefunguje ani rozčlenění děl do čtyř vybraných kategorií.
Nazí muži a další nazí muži
Prvních několik obrazů nabízí návštěvníkovi hravou, rozmanitou ochutnávku toho, co ho čeká v rámci celé výstavy – od barevného pop-artu močících
