Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Inscenace Burnout aneb Vyhoř! je dalším příkladem, kdy divadelníci hrají z velké části i sami sebe

Kdo vyhořel, musel nejdřív hořet. Foto: Patrik Borecký.
Kdo vyhořel, musel nejdřív hořet. Foto: Patrik Borecký.

V moderním divadle se někdy stírá rozdíl mezi rolí a hercem samotným, nejinak je tomu v představení A studia Rubín, do kterého se tentokrát zapojil i sám režisér. Herci prezentují své vyhoření, ale na jevišti to docela hoří.

Při pohledu zvenčí se může zdát, že být divadelníkem je ta úplně nejskvělejší věc na světě: mít práci jako koníčka, předvádět se před publikem, být slavný, pohybovat se v bohémské společnosti… Jenže spousta inscenací, ve kterých se hraje o nejrůznějších divadelnických nejistotách, můrách, traumatech a stresech napovídá něco trochu jiného. Ať už to jsou nastudování pravidelných textů, nebo autorské kreace.

Zůstaneme-li v Praze, hned dvojí ironický pohled na divadlo nabízí Divadlo Na zábradlí. Vedle adaptace románu Mýcení od Thomase Bernharda jsou to především Hamleti, jakási přehlídka hereckých traumat a s nadsázkou viděných divadelnických klišé. Podívaná je to veselá a na první pohled lehkovážná, nenechává však diváky na pochybách, že vyrůstá z intimních zážitků a neuróz – zde koncentrovaných do traumatizujícího refrénu tvořeného jediným slovem „nevěřím“.

Je snadno pochopitelné, že přímo vybízí k tomu, aby tvůrci vycházeli ze svých vlastních zkušeností. Tím spíš, že je dnešní doba nakloněná takzvanému „devised theatre“, tj. vytváření inscenace přímo na zkouškách, bez předem daného textu a typicky za aktivní autorské účasti všech účinkujících. Právě takovým způsobem vznikala třeba Vražda krále Gonzaga v Dejvickém divadle. Zdejší hvězdy jsou na jevišti dlouho za sebe a záměrně

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější