Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Reportáž: „Oběti genocidy jsou tady! Kde je spravedlnost?“ Ujgurové v Istanbulu prosili svět o pomoc

“Číno, zastav genocidu!” Ujgurská demonstrace před čínským konzulátem v Istanbulu. Foto: Magdalena Slezáková, Deník N
“Číno, zastav genocidu!” Ujgurská demonstrace před čínským konzulátem v Istanbulu. Foto: Magdalena Slezáková, Deník N

Deník N strávil týden s Ujgury v Istanbulu, v jedné z největších komunit ujgurské diaspory na světě. Vyslechl svědectví o rozbitých rodinách, strachu a bolesti, lágrech a vězeních, zlomených lidech. Ale také o síle, která se rodí ze zoufalství, a poezii z nejzazších hlubin temnoty. Seriál Za ujgurskou diasporou zahajuje reportáž z mohutného protestu, který mezi istanbulskými Ujgury vyvolalo zveřejnění Sinťiangských policejních akt: bezprecedentních důkazů o obětech koncentračních táborů.

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Přiřítil se přes ulici, ze strany, kde se do prudkého kopce zakusuje úzká silnička. Na jejím konci, vysoko odsud, stojí čínský konzulát, na jejím začátku policejní kordon a kovové zátarasy. Ale on si na cestu k čínskému zastupitelství nepomýšlel: spěchal opačným směrem a rozhořčeně při tom rozhazoval rukama.

Na druhé straně ulice je široké nábřeží a hned za ním vlny Bosporu, lodě ukotvené u mola, zelené stromy a malebné bílé domy, racci na jasně modré obloze. Modré je i moře, po němž horké slunce kreslí mihotavé obrázky; květen končí a Istanbul se ztěžka nadechuje do svého pověstného parného léta.

Muž, který spěchá přes ulici, je celý v černé, ale na vedro se neohlíží a nezajímá ho ani blankytné moře. Na mušce má jinou modrou barvu, tu, která svítí z desítek vlajek s bílou hvězdou a půlměsícem. Většina dnešního světa jí říká prostě jen „ujgurská vlajka“, ovšem sami Ujgurové ji nazývají Kök bajraq, Nebeská vlajka, a vtělují do ní nejen svoji svobodu, ale i svou existenci. Valnou většinu svobody jim už sebrali; teď bojují o holé přežití.

Jsou jich tu stovky, tady na úpatí kopce pod čínským konzulátem. Ženy, muži, děti. Ale když skandují, zní to jako jeden hlas: „Lidská práva, spravedlnost a svobodu Východnímu Turkestánu! Rudá Číno, pryč z Turkestánu! Pryč se Si Ťin-pchingem!“

Muž s mikrofonem je syn Abdulhakima Mächsuma, významné osobnosti istanbulské diaspory. Mächsum se těšil velkému respektu u mnoha istanbulských Ujgurů – díky tomu fungoval jako přirozený lídr a pojítko mezi různými křídly a názory diaspory, která je v lecčems rozpolcená. Před několika lety však za podezřelých okolností zemřel a mezi místními Ujgury koluje nepotvrzená zvěst, že byl otráven. Foto: Magdalena Slezáková, Deník N

Jako jeden hlas, který násobí po nábřeží rozestavěné reproduktory. A právě to prý pije krev muži v černém. Už doběhl k mladíkovi s mikrofonem v ruce, který v čele demonstrace provolává protestní slogany, a obořil se na něj. Žije tu stará paní, která ten váš kravál špatně snáší! rozčiluje se a ukazuje všude kolem. Jak můžete takhle rušit lidi?!

Foto: Magdalena Slezáková, Deník N

Demonstranti na křičícího muže zírají zpoza svých transparentů a rychle přituhuje. Křiklouna totiž

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Čína

Lidská práva

Reportáž

Sin-ťiang

Za ujgurskou diasporou

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější