„Mít u sebe střelnou zbraň patří k americké tradici. A nikdo to nikomu nesmí zakázat.“ Jenže to není pravda
Komentář Jana Beneše: K americké „zbraňové“ kultuře patří nejen pistole za pasem a puška v kufru auta, ale i zákony a nařízení omezující jejich držení, nošení a nakládání s nimi. A to jak ze strany federálních úřadů, tak jednotlivých států. Mají dlouhou tradici a – doufejme – i budoucnost.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Uteč. Schovej se. Bojuj. To jsou tři stěžejní teze cvičení pro případ útoku aktivního střelce, které kvůli opakovaným střelbám pravidelně pořádá na 95 % amerických základních a středních škol. Střelby ve školách, supermarketech, kinech a kostelech jsou dnes – stejně jako nutnost vzdělávat veřejnost, včetně malých dětí, jak se chovat v případě útoku střelnou zbraní – nedílnou součástí robustní a unikátní zbraňové kultury v USA.
Aby ne, když Američané vlastní odhadem přes 390 milionů legálně držených střelných zbraní, což je více, než je v USA obyvatel.
Zbraňová kultura má v USA dlouhou historii a svoje tradice. Vždyť tolik vzývaný druhý dodatek ústavy, kolem něhož se debaty ohledně držení střelných zbraní v USA točí, je součástí Listiny práv a svobod od roku 1791. A přestože
