Kdo s kým „ulehne“ na Západě a na Východě
Komentář Ondřeje Štindla: Válka na Ukrajině překresluje hranice politického rozdělení v Evropě i v Americe. Nové příkopy se objevují nalevo i napravo, mění se i různé ustálené politické narativy. V českém případě může dojít změn navyklé chápání Západu a Východu, jejich předností a nedostatků.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Politika může do postele svést podivné páry, píše se občas v anglosaském světě (je to významově poněkud posunutá citace ze Shakespearovy Bouře, v níž zazní výraz bedfellows). Klasickým příkladem takového prazvláštního partnerství je aliance Churchillovy Británie se Stalinovým Sovětským svazem v době druhé světové války (britský premiér ji odůvodnil známým výrokem, podle nějž by se proti Hitlerovi spojil i s ďáblem). Ruská agrese vůči Ukrajině také důkladně zpřeházela zavedené politické aliance uvnitř jednotlivých zemí i napříč jejich hranicemi, rodí se jakási nová politická mapa. Otázka je, jak bude vypadat a jak dlouho vydrží.
Přepadení Ukrajiny přišlo v čase, kdy tradiční politické rozdělení v zemích Západu erodovalo do značné míry proto, že výraznou proměnou procházely pravice i levice v tradičním slova smyslu. Ta transformace mohla místy připomínat až anihilaci. Vlivem „kulturní války“ se změnil
