Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Útok na Heydricha poskytl Benešovi trumfy pro jednání se spojenci. S „odsunem“ mu ale na ruku nakonec nejvíc šel Stalin

Sovětský ministr zahraničí Molotov podepisuje čs.-sovětskou smlouvu. Za ním zprava Stalin, Beneš, Kalinin, Vorošilov a Fierlinger. Prosinec 1943. Foto: ČTK
Sovětský ministr zahraničí Molotov podepisuje čs.-sovětskou smlouvu. Za ním zprava Stalin, Beneš, Kalinin, Vorošilov a Fierlinger. Prosinec 1943. Foto: ČTK

Seriál Přepište dějiny: Květnové připomínky útoku na Reinharda Heydricha většinou končí Lidicemi a konstatováním, že zabití tyrana a následné oběti druhého stanného práva napomohly československému exilu prosadit u západních spojenců tzv. oduznání Mnichova. Od léta 1942 se skutečně jednotlivé mocnosti distancovaly od smlouvy ze září 1938, ale kudy dál se ubírala politika prezidenta Beneše a k čemu ohlas, který vzbudila smrt nacistického prominenta, využil?

Kompletní audioverze článků jsou dostupné v rámci klubového předplatného společně s aplikací Deníku N, která umožňuje i offline poslech. Pokud ji ještě nemáte, nainstalujte si ji do svého mobilu.

Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné.

Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Zabití Reinharda Heydricha, tento zásah vlivného muže hluboko v zázemí tehdejších evropských bojišť, umožnilo Edvardu Benešovi naplno rozjet jednání o prohlášení mnichovské dohody za neplatnou, jak o to usiloval minimálně už od roku 1939. Z hlediska mezinárodního práva pro tento postup hovořila skutečnost, že mezinárodní smlouva nesmí být vynucena pod pohrůžkou války a musí být vůle k jejímu dodržení, což Německo v březnu 1939 definitivně porušilo okupací zbytku českých zemí po předem zinscenovaném odtržení Slovenska.

Z československého hlediska nebyla smlouva navíc nikdy ratifikována a na tom Beneš stavěl svou argumentaci. Měnit územní celistvost státu může jen parlament, a to ústavním zákonem. Prezident Beneš ani československá vláda ale smlouvu v roce 1938 parlamentu nepředložili a rezignovali. Do května 1942 ovšem všechna tato právní argumentace postrádala oporu v jednoznačném důkazu, že Češi v protektorátu kladou okupační moci účinný odpor. Benešovo přání byla v daném kontextu roku 1942 jedna věc, starosti velmocí s vlastní válkou druhá.

Viděno ovšem z pohledu západních velmocí

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Přepište dějiny

Komentáře

V tomto okamžiku nejčtenější