Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Badiucao: Jak z vody, mouky a cukru slepit Putina, Si Ťin-pchinga, šílené memy a konec našich dějin

„Viděla jste některé ty šílené memy? Třeba ten, kde skupina žen prohlašuje, že při pohledu na Putina začínají okamžitě ovulovat…“ Autor: Badiucao. Zdroj: MADe IN CHINA, Dox. Foto: Magdalena Slezáková, Deník N
„Viděla jste některé ty šílené memy? Třeba ten, kde skupina žen prohlašuje, že při pohledu na Putina začínají okamžitě ovulovat…“ Autor: Badiucao. Zdroj: MADe IN CHINA, Dox. Foto: Magdalena Slezáková, Deník N

Vladimir Putin „má divná malá očka“, Si Ťin-pching zas „hlasitá ústa a vlasy diktátora“. Jak to dopadne, když se jejich tváře slepí v jednu? Proč se musí riskovat – ať už na vratkém žebříku, nebo ve světových galeriích? A co na to znuděná opičí hlava? „Nejvyšší čas s tou magořinou skoncovat,“ říká Badiucao, jeden z nejznámějších čínských umělců dneška, v rozhovoru s Deníkem N. Právě vystavuje v pražském Doxu – protestům čínské ambasády navzdory.

Lepidlo smíchal z vody, mouky a obyčejného cukru. Kýbl stojí připravený na chodníku před Lennonovou zdí, vedle štafle, štětka na dlouhém nástavci a samozřejmě to nejdůležitější: stočené plakáty. Jenže zkusmé promnutí mezi prsty prozradí, že směs – „Bio lepidlo,“ žertuje s kolemjdoucími – pořád dost nelepí, a tak se musí zaběhnout do samoobsluhy za rohem. Když v koši opodál přibude prázdný obal od dalšího cukru krystal, konečně je spokojený. Může začít.

Nohy štaflí se nebezpečně kývou na nerovném povrchu malostranské dlažby, ale Badiucao není žádný nováček. I na nejvyšší příčce žebříku zkušeně balancuje a s pomocí týmu z Centra současného umění DOX nahoru na zeď postupně vylepuje svoje plakáty. „Bio lepidlo“ stříká všude kolem, umělec je brzy ulepený i ve vlasech, ale koho by to rušilo? Jeho rozhodně ne! Před přihlížejícími – a že jich není málo – se během pár desítek minut rozvine všech sedm obrazů.

Sedm obrazů a sedm slov stačí, aby vypověděly mnohem, mnohem víc. „Oběť“, stojí nad člověkem v plamenech, lidskou pochodní. „Nezávislost“ nad demonstrantem z náměstí Nebeského klidu a jara 1989. „Odolnost“ na blankytně modré barvě ujgurské vlajky; „odpor“ nad žlutou hongkongských protestů; „odvaha“; „povinnost“. A konečně i „čestnost“ u dnes už ikonické, rouškou zahalené tváře: doktor Li Wen-liang, který se v prosinci 2019 pokusil varovat před nebezpečím covidu, byl umlčen a pak na covid sám zemřel. Memento sedmkrát.

Foto: Magdalena Slezáková, Deník N

Češi i cizinci zvědavě přihlížejí. Mnozí přesně vědí, co ty plakáty chtějí říct, a znají i toho, kdo je vylepuje. Jiní něco tuší, ale raději se doptávají: Co ty obrazy znamenají? A kdo je ten Číňan, který je v centru Prahy vylepuje? Je to jejich první setkání s člověkem, který si říká Badiucao a který už dlouho nenosí masku tak jako dřív, protože je to už zbytečné; čínská vláda jeho identitu už dobře zná. Nejznámější čínský politický karikaturista dneška ji ve své tvorbě nešetří.

Ale vidět v něm jen karikaturistu by mu leccos upíralo. Badiucao je umělec mnoha forem a vrstev – až do konce srpna se o tom může přesvědčit každý, kdo zavítá na MADe IN CHINA, jeho výstavu v Doxu. Že se ji povedlo uspořádat, je malý zázrak vykoupený velkou spoustou úsilí a odhodlání.

Když jsme se tady v Praze viděli naposledy, v březnu 2020, také jste na Lennonově zdi vylepil pár svých plakátů. Jenže dlouho se tam neohřály. Co ty nynější, ještě se drží?

Tenkrát jsme neměli souhlas majitele zdi. Ono je dost těžké říct, proč

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Čína

Rozhovory

Výtvarné umění

Kultura, Svět

V tomto okamžiku nejčtenější