Rusko je tam, kde má armádu. Co udělá Kreml s dobytým ukrajinským územím?

Ruský vicepremiér pro investice a infrastrukturní projekty Marat Chusnulin minulý týden navštívil Ruskem obsazený chersonský a záporožský obvod na Ukrajině. Prohlásil, že „denacifikované“, jak ruský režim říká, území má skvělé vyhlídky: stane se součástí svorné ruské rodiny.

Rusko už podle něj do (okupovaných) ukrajinských oblastí posílá stovky stavebních strojů, připravuje plány rekonstrukce a odhaduje náklady na rozsáhlou operaci. „Osvobození“ obyvatelé prý začnou brzy dostávat mzdy a důchody v rublech, které už dorazily a brzy mají nahradit ukrajinské hřivny.

Moskva to ale nebude mít snadné, pokud jde o to, kolik vyplácet a komu. Ukrajinským chersonským úřadům se totiž podařilo před příchodem Rusů odvézt databázi údajů o obyvatelích oblasti.

To bylo prozíravé, protože Rusové plánují toto „osvobozené“ území očistit od „politicky nejistých prvků“.

Stejně jako před dvaasedmdesáti lety, kdy po dohodě s německou třetí říší obsadili pobaltské státy a východ tehdejšího Polska, nyní deportují z dobytých ukranjinských území na východ Ruské federace celé rodiny. Co je s nimi dál, není známo.

Přečtěte si také

Děkujeme, že jste přijali naše děti, adopce ale nepovolíme. Chceme, aby se jednou vrátily, říká ukrajinská ministryně

„Rusko tady zůstane navždy a návrat k minulosti nebude“

Mnozí politici mluví otevřeně o tom, že co Rusko obsadilo a ještě obsadí, to už nevrátí.

Andrej Turčak, tajemník putinovské strany Jednotné Rusko, už před dvěma týdny během návštěvy Chersonu prohlásil: „Rusko tady zůstane navždy a návrat k minulosti nebude.“

Slovům stranického prominenta přizvukují předseda Státní dumy (dolní komory ruského parlamentu) Vjačeslav Volodin a také Leonid Sluckij, který po nedávné smrti Vladimira Žirinovského převzal řízení parlamentního výboru pro zahraniční věci a má po něm „zdědit“ i nacionalistickou stranu.

Ani oni, a dokonce ani vicepremiér Chusnulin ale o tom, co se s „osvobozeným“ územím stane, rozhodovat nebudou. Jeho osud závisí výhradně na Vladimiru Putinovi.

Kreml v souladu s tradicí využívá lidi jako Volodin a Sluckij coby průzkumníky, kteří sondují a testují reakci domácí i zahraniční veřejnosti na různé koncepce řešení otázky příslušnosti dobytého ukrajinského území.

Referendum, výzkum veřejného mínění, nebo rovnou dekret?

Krymský gubernátor Sergej Aksjonov, který Chusnulina na cestě po okupovaných oblastech doprovázel, se domáhá obnovení Tavrické gubernie založené počátkem 19. století. Teď by to měl být nový federální administrativní okruh zahrnující Rusy anektovaný Krym, Chersonskou a Záporožskou oblast – a bude-li se okupační armádě dařit, také Mykolajivskou a Oděskou oblast. Sám Aksjonov má zájem novou administrativní jednotku řídit.

Přečtěte si také

Za námi je už jen Oděsa! Jak město Mykolajiv strádá, aby poslední velký ukrajinský přístav přežil

Značný ohlas nedávno získal Kirill Stremousov, který se představuje jako „zástupce šéfa vojensko-civilní správy Chersonské oblasti“. Podle jeho názoru nemá smysl vracet se ke zkušenostem z roku 2014, kdy Moskva pod ochranou svých tanků vytvořila na východě Ukrajiny separatistickou, tzv. Doněckou a Luhanskou lidovou republiku. Teď je podle něj na místě vyřešit věc jednoduše Putinovým dekretem oznamujícím, že vojensky obsazená území patří k Rusku. Podle Stremousova není třeba hrát si na jakékoli demokratické procedury, například organizovat referendum.

Podobný názor má i senátor Sergej Cekov, podle nějž by referenda o příslušnosti Chersonu a Záporoží neměla smysl, protože svět by je v žádném případě neuznal. Stačí prý provést „průzkum veřejného mínění“.

Putinův mluvčí Peskov i předsedkyně Rady federace (horní komory ruského parlamentu) Valentina Matvijenková ale takovéto návrhy odmítli. Oba ujišťují, že o tom, zda se dobytá území stanou „nezávislými lidovými republikami“, nebo součástí Ruska, se nebude rozhodovat bez účasti jejich obyvatel.

Rusko je tam, kde má armádu

Teď se Rusko v místech, kde se jeho armáda zastavila, snaží jmenovat místní kolaborační vlády. Lidí, jako je Stremousov nebo jeho nadřízený Volodymyr Saldo, šéf vojensko-civilní správy Chersonské oblasti, ale mnoho není.

Místní se nehrnou ani do služby v Rusy organizované místní občanské milici. Nabídka Moskvy, že je připravena přijmout (a také prý dobře platit) každého, kdo nemá na svědomí „nacistické zločiny“, příliš zájemců nenalákala

Obyvatelé s Rusy spolupracovat nechtějí a očekávají, že ukrajinským ozbrojeným složkám se podaří okupanty z obsazeného území opět vytlačit. Zápal prorusky orientovaných obyvatel zchladila smrt Valerije Kulešova a Pavla Slobodčikova – kolaborantů, které v Chersonu zastřelili „neznámí pachatelé“.

(Neznámí útočníci podle zatím neověřených zpráv těžce zranili dalšího správce dosazeného okupanty, Andrije Ševčyka v Rusy obsazeném Enerhodaru, pozn. Deníku N.)

Moskva se tedy pokusí nasytit svůj personální hlad tradičním způsobem osvědčeným třeba při budování tábora socialistických států, tedy dovozem poslušných úředníků odjinud.

Jak píše ruská Nězavisimaja gazeta, strana Spravedlivé Rusko – Za pravdu připravuje ve shodě s Kremlem zákon umožňující občanům Ruské federace pracovat jako „dobrovolníci“ v administrativních a silových strukturách v zahraničí.

Vicepremiérem Chusnulinem ohlášené plány na obnovu zničených oblastí Ukrajiny obsazených ruskou armádou, horečné dosazování kolaboračních vlád, odstraňování veškeré ukrajinské symboliky a zavádění rublu dokazují, že Moskva území, na kterém stojí její vojsko, považuje za svoje už teď.

Článek Wacława Radziwinowicze vyšel v deníku Gazeta Wyborcza. Z polštiny ho přeložila Anna Šašková Plasová