Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Hluboce jsem se styděl. Nedobrovolnost v intimních vztazích je mi odporná, říká děkan ke svědectví studentky

„Okamžitě věděl, o koho se jedná,“ popisuje děkan Stanislav Balík schůzku s vyučujícím, se kterým do několika hodin od vyslechnutí studentčina příběhu rozvázal spolupráci. Foto: Tomáš Hrivňák, Dennik N
„Okamžitě věděl, o koho se jedná,“ popisuje děkan Stanislav Balík schůzku s vyučujícím, se kterým do několika hodin od vyslechnutí studentčina příběhu rozvázal spolupráci. Foto: Tomáš Hrivňák, Dennik N

Jen několik hodin poté, co se k děkanovi Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity dostalo svědectví studentky o sexuálním napadení, podepsal s daným vyučujícím dohodu o ukončení spolupráce. V rozhovoru s Deníkem N děkan Stanislav Balík popisuje svůj přístup k tomuto případu i obecně k problému sexuálního obtěžování na univerzitách. Záměrně nezmiňuje jméno vyučujícího, odkazuje se přitom na zákoník práce i ochranu oběti. Deník N ale zároveň přináší příběh studentky, která popisuje, že ji loni v létě po cestě domů z večírku sexuálně napadl politolog Pavel Dufek.

V rozhovoru se mimo jiné dočtete:

  • Jak děkan celý případ řešil a čím se při tom řídil.
  • Podle čeho poznal, že je svědectví věrohodné.
  • Proč nikdy nezmínil pedagogovo jméno či konkrétnější popis incidentu.
  • Jak reaguje na kritiku studentů, že o záležitosti fakulta dostatečně neinformovala.
  • Kde leží hranice, kterou by vyučující ve vztahu ke studentům neměli překročit.
  • Jak chce fakulta podobným situacím předcházet.
  • A co si z celé věci odnáší.

Jaká byla vaše prvotní reakce, když jste se o zkušenosti jedné z vašich studentek s vyučujícím dozvěděl?

Dozvěděl jsem se o tom na schůzce přímo od studentky. Neměl jsem žádné avízo, jen jsem si den předem zjistil, že se se mnou kvůli nějaké nepříjemné záležitosti týkající se sexuálního obtěžování potkají studenti. Netušil jsem ale, o co ani o koho šlo.

Potkali jsme se 24. února v poledne, studentka mi svůj zážitek předala sepsaný, protože si nebyla jista, zda by to byla schopna tlumočit. Několik minut jsem tak četl několikastránkový zápis a skutečně mi nebylo příjemně. Ne proto, že šlo o fakultu. Ne proto, že šlo o věc, kterou budu muset v dalších dnech, týdnech nebo měsících řešit. Styděl jsem se za to, že se něco takového mezi lidmi děje.

A to skutečně bez ohledu na to, zda jde o mého zaměstnance či zaměstnankyni, jestli je to naše studentka nebo student, zkrátka mi jsou tyhle věci z duše odporné a jakákoliv nedobrovolnost, nebo dokonce násilí v intimních vztazích jsou něco, s čím mám skutečně velký problém.

Nejprve jsem se tak pokusil v rámci možností a situace studentce jménem fakulty omluvit za to, že něco takového musela zažít.

Nezapochyboval jste o výpovědi studentky? Jak jste ověřoval její pravdivost?

Ten příběh měl natolik reálné rysy, že byl skutečně uvěřitelný. Studentka uváděla třeba i okolnosti, které pro ni nebyly úplně příznivé, nesnažila se vykreslit v té nejlepší podobě. Bylo to popsáno velmi věrohodně.

Odkázala i na svědectví psychoterapeutky, s níž událost loni v létě, relativně krátce poté řešila. Věc mohly dosvědčit i kamarádky, kterým se v té době také svěřila. Doptával jsem se na několik podrobností, které mi nebyly jasné, protože jsem si chtěl být v rozhovoru s daným pracovníkem hodně jistý. Také jsem se ptal, zda mohu zmínit při řešení její jméno a zda mohu dát dotyčnému přečíst zápis.

Zavolal jste studentčině terapeutce?

Ano, několik minut po skončení schůzky. Potvrdila mi, že to začaly řešit už začátkem loňského července, tedy krátce poté, co k události došlo. Že verze byla tatáž jako teď a že jako psychoterapeutka potvrzuje, že je to skutečně věrohodné.

To pro mě byl klíčový moment, dál jsem od nikoho zvenku nic nepotvrzoval. Hned poté jsem se setkal s vedoucím katedry, na které byl daný pracovník zařazen. To bylo o půl druhé odpoledne. Domluvili jsme se, že od dvou hodin je daný pracovník okamžitě až do vyšetření celé věci odstaven od výuky, vedení diplomových a bakalářských prací, případně školení doktorských studentů.

Domluvili jsme si s ním rovnou schůzku, přišel v řádu několika desítek minut. Mezitím jsem provedl základní personalistické konzultace, abych zjistil, jaká je moje pozice, a nechal jsem připravit varianty postupu. Ve dvě hodiny odpoledne jsme se za přítomnosti vedoucího katedry setkali s daným pracovníkem.

Jak schůzka probíhala?

Konfrontoval jsem ho se svědectvím ještě bez jména. Okamžitě věděl

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Rozhovory

Sexuální násilí a obtěžování

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější