Integrace západního Balkánu do EU je i kvůli válce na Ukrajině zablokována. České předsednictví tápe, jak dál
Analýza Barbory Chrzové a Petra Čermáka: Ruská agrese vůči Ukrajině Evropě připomněla význam jejího společného projektu a ukrajinská žádost o členství v EU oživila diskuse o dalším rozšiřování Unie. Agenda, kterou v posledních letech prosazoval zejména úzký okruh expertů na západní Balkán a státy Východního partnerství a která přes různé politické deklarace stála na mrtvém bodě, tak nabyla na důležitosti. Zda se zájem o tento region přetaví v reálný posun v agendě západobalkánského či ukrajinského rozšíření EU, však zůstává otázkou. Co všechno je ve hře a jak to souvisí s nadcházejícím českým předsednictvím v Radě Evropské unie?
Otázka, jak toto téma uchopit, představuje aktuální výzvu pro současné francouzské i nadcházející české předsednictví Radě EU. Francie evropskou integraci západního Balkánu (Albánie, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Kosovo, Makedonie a Srbsko; Chorvatsko už členem EU je) stanovila – stejně jako Slovinsko, jež jí předsednictví předávalo – za jednu ze svých priorit.
Podle dřívějších politických prohlášení bývalé i současné vlády měla stejný záměr i Česká republika, která se dlouhodobě snaží profilovat jako zastánce jihovýchodního rozšíření EU. S válkou na Ukrajině však téma ustoupilo do pozadí a dnes se mezi zmiňovanými prioritami objevuje jen okrajově.
Agenda francouzského i českého předsednictví je zásadně ovlivňována děním na Ukrajině a není jasné, jak se tento geopolitický zvrat do rozšiřování EU promítne. Kromě zmíněného oživení procesu má totiž potenciál tuto agendu zcela zastínit či ji významně změnit.
Pojďme se tedy podívat, kterým z těchto směrů by ji dle dosavadních indicií mohlo posunout české předsednictví, co se s jeho ambicemi ve vztahu k západobalkánskému regionu v souvislosti s válkou na Ukrajině děje a co od něj lze i nelze očekávat.
