Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Kácet, či nechat ladem? Na Šumavě vrcholí spory o divočinu

Kůrovcovou kalamitou poničený les se dokáže bez zásahu člověka sám obnovit. Ukazuje to průzkum šumavského národního parku, který začal před 10 lety. Na tamních bezzásahových plochách nyní roste v průměru 6352 přirozeně obnovených mladých stromků. Jde o místa, kde člověk obnovu lesa nijak neovlivňuje. Pracovníci šumavského národního parku sledují 1111 lokalit, každá má půdorys kruhu o velikosti 500 metrů čtverečních. Na snímku z 24. srpna 2018 je jedna z monitorovaných oblastí pod Ptačí skálou poblíž vrcholu hory Trojmezí. Foto: ČTK
Kůrovcovou kalamitou poničený les se dokáže bez zásahu člověka sám obnovit. Ukazuje to průzkum šumavského národního parku, který začal před 10 lety. Na tamních bezzásahových plochách nyní roste v průměru 6352 přirozeně obnovených mladých stromků. Jde o místa, kde člověk obnovu lesa nijak neovlivňuje. Pracovníci šumavského národního parku sledují 1111 lokalit, každá má půdorys kruhu o velikosti 500 metrů čtverečních. Na snímku z 24. srpna 2018 je jedna z monitorovaných oblastí pod Ptačí skálou poblíž vrcholu hory Trojmezí. Foto: ČTK

Jak velký kus Národního parku Šumava by se měl na dalších patnáct let plně odevzdat do rukou přírodě a ponechat svému vývoji, stále není jasné. Dokončuje se návrh nové zonace národních parků, která určí mimo jiné místa, kde se nebude kácet, sázet stromy ani jinak zasahovat. Zatímco správci národního parku navrhují nakreslit takové zóny na 27 % území parku, ekologové a vědci upozorňují, že se nic nestane, když to bude dvojnásobek. Podívejte se na oba návrhy.

Na velkou proměnu se v posledních měsících připravují všechny čtyři české národní parky. Návštěvníci ji zřejmě pocítí už koncem roku. Nový zákon o ochraně přírody, který i přes prezidentské veto poslanci předloni odsouhlasili, správcům parků nařizuje překreslit hranice zón. Skončí číslování úseků naší nejcennější přírody od jedničky po trojku, namísto něj nastoupí čtyři nové typy zón: přírodní, přírodě blízká, zóna soustředěné péče a zóna kulturní krajiny. Ty určí, jak mají správci o dané lokality po následujících patnáct let pečovat, aby co nejvíce ochránili tamní přírodu.

A právě o rozlohu první ze zmíněných zón, která se povahou péče v podstatě rovná divočině, se nyní vedou spory v největším českém národním parku, na Šumavě. Návrh nové zonace se tam nyní (stejně jako v Krkonošském národním parku) intenzivně dokončuje, aby ho pak projednala rada parku a mohl zamířit na ministerstvo životního prostředí, kde připraví vyhlášku.

Návrh Správy Národního parku Šumava je dostupný na jejím webu, lidé jej mohou připomínkovat do 15. března.

Správa šumavského parku navrhuje zařadit 27 % území parku do přírodní zóny: režimu území ponechaného vlastnímu vývoji. Z hlediska hospodaření na těchto unikátních lokalitách se toho tak oproti současnosti moc nezmění, rozloha totiž odpovídá velikosti stávajících bezzásahových zón. Dalších 24 % plochy by se pak zařadilo do takzvaných zón přírodě blízkých. Takové rozvržení se ale nelíbí ekologům z Hnutí Duha, některým přírodovědcům i šumavským patriotům. Jejich mapování ukázalo, že správci by mohli být velkorysejší. Do budoucna se sice počítá s tím, že se rozsah divočiny ještě zvětší, počítá s tím i zákon – podle něj by postupně měla být ponechaná přírodě minimálně polovina všech českých parků. Podle ekologů by to ale v případě Šumavy mohlo být už teď.

„Kdyby se už nyní převedlo 53 % plochy Národního parku Šumava do režimu území ponechaného vlastnímu vývoji,

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější