Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

V ruce tablet, ve třídě asistent, ve škole psycholog. Jak Ukrajince začleňuje škola, která ví, jak na inkluzi

Už teď čelí řada škol kapacitním problémům. Na podzim bude ale podle České školní inspekce hůř. Ilustrační foto: Karolína Klinková, Deník N
Už teď čelí řada škol kapacitním problémům. Na podzim bude ale podle České školní inspekce hůř. Ilustrační foto: Karolína Klinková, Deník N

Krnovská Základní škola Janáčkovo náměstí je již léta považována za příklad toho, že je inkluze ve vzdělávání možná. Dnes stojí před stejnou otázkou, jako mnohé další české školy: jak do vzdělávacího procesu zapojit i děti z Ukrajiny.

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Pár minut před začátkem čtvrté vyučovací hodiny ve třídě 3.C panuje čilý přestávkový ruch. Děti pobíhají po třídě, z chodby se ozývají hlasy žáků prvního stupně.

Hodina českého jazyka, kterou dnes žáci zkombinují i s výukou prvouky, začíná v momentě, kdy děti jejich třídní učitel, vysoký muž v brýlích, vyzve, aby se usadili. Žáci se pomalu odeberou ke svým místům. V krnovské základní škole na Janáčkově náměstí na začátku hodiny nezvoní.

„České děti kolikrát chápou pomaleji než ty ukrajinské,“ s úsměvem si potichu povzdechne Zdeněk Škůrek, zatímco čeká, až se děti utiší.

O Základní škole Janáčkovo náměstí musel v posledních letech slyšet snad každý, kdo v Česku téma vzdělávání alespoň trochu sledoval. Za to, jak se postavila k otázce začleňování žáků z vyloučených lokalit do vzdělávacího procesu, si vysloužila mnoho mediální pozornosti, kromě toho se však v otázce inkluzivního vzdělávání stala také velkou inspirací pro další školy.

Nyní stojí před novou výzvou – stejnou jako mnohé další české školy. Jak do vzdělávacího procesu zapojit děti, které uprchly před válkou na Ukrajině? A jak nastavit systém tak, aby co nejlépe fungoval pro všechny žáky?

Příklad v inkluzi

Janáčkovo náměstí leží ve čtvrti menších rodinných domů, od centra Krnova je vzdáleno asi dvacet minut chůze. Uprostřed jara je prostředí mimořádně příjemné – tráva vysazena kolem žluto-modré budovy školy je zářivě zelená, v záhonech kvetou barevné květy a na pár keřích ještě jako připomínka Velikonoc visí veselé malované kraslice.

Pozornost spojenou právě se systémem vzdělávání si město Krnov vysloužilo v roce 2008 – v momentě, kdy zrušilo segregovanou romskou školu a žáky se rozhodlo rozdělit do ostatních místních škol. Děti z vyloučených lokalit si mezi sebe školy podělily rovnoměrně – město spádové oblasti překreslilo tak, aby do každé třídy nastoupily maximálně dvě až tři romské děti.

Pro Základní školu Janáčkovo náměstí to byla nová zkušenost.

„My jsme byli škola v uvozovkách elitní. Romy jsme tady skoro vůbec neměli. A najednou jsme dostali 46 romských dětí, což byl obrovský otřes pro celou komunitu školy,“ vzpomíná pro Seznam Zprávy ředitel školy Karel Handlíř, jedna z nejvýznamnějších tváří boje proti segregaci v Krnově.

Škola se však do nové situace pustila se zanícením. Zřídila doučovací a předškolní kluby, začala komunikovat i s rodiči romských dětí a přímo ve vyloučených lokalitách začal kromě terénních pracovníků působit také speciální pedagog.

Děti z vyloučených lokalit navštěvují školu vedle většinových žáků školu i dnes, o čtrnáct let později. Kromě nich do ní chodí i žáci s poruchami učení či s tělesným hendikepem. A dnes navíc i děti, které uprchly před válkou na Ukrajině.

Podobně jako u romských dětí, ani s ukrajinskými žáky neměla škola velkou zkušenost. Před začátkem války zde studovaly jen dvě žákyně z Ukrajiny – koncem dubna už ale bylo takových dětí patnáct.

Zvířátka a podstatná jména

„Které dítě je z Ukrajiny, zjistíte okamžitě. Na chodbě vás na rozdíl od českých žáků vždy nahlas pozdraví,“ směje se ve sborovně Hana Wiedemanová, tmavovlasá žena v brýlích, která na Základní škole Janáčkovo náměstí pracuje jako zástupkyně ředitele pro druhý stupeň.

Na hodině českého jazyka a prvouky však to, které dítě pochází z Ukrajiny, zpočátku nerozeznáte vůbec. Žáci nesedí v klasickém trojřadu lavic – lavice jsou místo toho seřazeny tak, aby u jednoho „stanoviště“ seděly až čtyři děti. Na první pohled nezjistíte dokonce ani to, kolik ukrajinských dětí se ve třídě vůbec může nacházet.

Ve třídě 3.C žáci nesedí v klasickém trojřadu lavic. Foto: Karolína Klinková

Hned na úvod učitel Zdeněk Škůrek dětem vysvětlí, co přesně se dnes bude na hodině dít. „Tématem budou živočichové. Cílem bude poznat některá zvířátka, která v Česku žijí, ale možná na ně běžně nenarazíme. Zopakujeme si, jak je umíme roztřídit, a nakonec do toho zakomponujeme i český jazyk – zaměříme se na slovní druhy, to znamená podstatná jména, přídavná jména a slovesa. Začneme malou hrou,“ otevře hodinu.

Instrukce učitel promítne na tabuli z dataprojektoru v českém i ukrajinském jazyce. Úkolem žáků je zapamatovat si co nejvíce živočichů, které jim učitel ukáže jen na malou chvíli.

Základ spočívá ve spolupráci; nejde o to, aby si na co nejvíce živočichů vzpomněli jednotlivci, ale celé čtveřice. Děti tak pracují ve skupinách – a teprve teď začne být zřejmé, kteří žáci nepocházejí z Česka. V jednom momentě drobný chlapec v brýlích vyskočí ze svého místa a spěchá pro tablet položený na skříňce. Naučenými pohyby odemyká obrazovku, zapíná slovník a hledá slovo, které v češtině zatím nezná.

„Máte hotovo?“ zeptá se učitel po chvilce a žáci si začnou úkol společně kontrolovat. Na správné odpovědi se učitel ptá jednoho po druhém – českých i ukrajinských dětí.

Podobný scénář – spolupráce mezi dětmi a následná společná kontrola správných odpovědí – se opakuje i u dalších úkolů. Kteří živočichové jsou obratlovci a kteří bezobratlí? Která zvířátka řadíme mezi ryby, která mezi obojživelníky, plazy, ptáky, savce?

Ukrajinská holčička v další skupince zaváhá: čím je vlastně štěnice? Její trochu netrpělivý spolužák správnou odpověď zná. Když jí ji ale chce prozradit, napomene ho česká kamarádka. Chce, aby měla nová spolužačka šanci promyslet si to znovu.

Tablety jsou k dispozici v každé třídě a ani pedagogičtí asistenti nejsou jen výsadou 3.C. Foto: Karolína Klinková

Během hodiny je učitel Zdeněk Škůrek dětem neustále k dispozici. Chodí po třídě a žákům – nejen ukrajinským, ale i těm českým – pomáhá se vším, s čím je potřeba.

Není ale jediným dospělým v místnosti. Za normálních okolností by byla ve třídě pedagogická asistentka, dnes za ni ale výjimečně zaskakuje zástupkyně ředitele pro první stupeň Eva Nevídalová. Funguje jako jakási pravá ruka učitele. Pomáhá mu ve třídě udržovat pořádek, podává mu pomůcky a i ona je dětem k dispozici, když potřebují pomoc.

Když se hodina překlene z výuky prvouky do českého jazyka, je to právě ona, kdo ukrajinským dětem pomáhá připravit tablety, rozmotat kabely od sluchátek a zapnout si aplikaci, pomocí které se samy učí češtinu.

Chod hodiny se tak vůbec nepřeruší – zatímco učitel s českými dětmi přiřazují ke zvířátkům přídavná jména, podstatná jména či slovesa, dvě ukrajinské děti se učí v aplikaci Včelka slabikovat česká slova a v pexesu na obrazovce přiřazují tištěná písmena k psaným.

Tak jako začátek hodiny, ani její konec nevytyčuje zvonění. Vyučovací hodina asi po čtyřiceti pěti minutách končí tehdy, když ji učitel formálně uzavře. Ještě předtím však děti zhodnotí, jak se jim dnes dařilo, co jim dělalo problém, a také si spolu zahrají šibenici.

Zrovna dnes si slova vybírají i dvě ukrajinské děti – stojí u tabule a na prázdné čárky doplňují písmena, na která se je ptají čeští spolužáci. Holčička si vybrala „kamzíka“, chlapec „veverku“ – slova, která během poslední hodiny slyšeli tolikrát, že si je po dnešku zcela určitě zapamatují.

Děti i rodiče

Jak přesně vypadá zapojení ukrajinských žáků do vyučování, se v jednotlivých třídách Základní školy Janáčkovo náměstí liší – na prvním stupni hodně závisí od toho, jakou strategii zvolí třídní učitel, na tom druhém zase od učitelů konkrétních předmětů. Hlavní principy však platí ve všech třídách. Ukrajinských dětí je ve třídě málo, maximálně tři. A učitelé se snaží, aby se do procesu zapojovaly takříkajíc za jízdy.

Neznamená to ale, že by si škola neuvědomovala, že ukrajinské děti mají i vlastní potřeby. Tablety jsou k dispozici v každé třídě a ani pedagogičtí asistenti nejsou jen výsadou 3.C – škola jich zaměstnává asi patnáct a dnes mimo jiné ukrajinským žákům pomáhají v situacích, kdy se potřebují lépe zorientovat nebo studovat vlastním tempem. Škola také zřídila hodiny češtiny, na kterých se mladší děti prostřednictvím her učí zejména slovní zásobu, ty starší pilují i gramatiku a pravopis.

Škola zároveň nezapomíná ani na psychickou a emocionální podporu nových žáků.

„Na začátku byla integrace poměrně jednoduchá, děti totiž měly mnoho nových podnětů, hodně se toho učily. Pak ale přišel čas, kdy se začaly zvláště u starších vyplavovat traumatické reakce,“ říká za stolem ve sborovně školní psycholog Petr Studnička. „Když je mezi vámi jazyková bariéra, k dětem se nedostanete, neotevřou se vám. Situace se proto velmi změnila, když se nám podařilo sehnat psycholožku přímo z Ukrajiny.“

Škola nezapomíná ani na ostatní žáky. Foto: Karolína Klinková

Psycholožka, která dnes na místě působí, pochází z Nadvirny – partnerského města Krnova ležícího na západě Ukrajiny. Zaměstnat se ji povedlo po několika týdnech války díky spolupráci města a iniciativy Místní akční plán vzdělávání v obcích na Krnovsku (MAP). Od té doby krnovské školy – nejen ta na Janáčkově náměstí – poskytují psychologickou podporu i v ukrajinštině.

Škola zároveň nemyslí jen na děti. Hned poté, co noví žáci nastoupili do školy, se učitelé setkali i s jejich rodiči – představili jim systém, prostřednictvím kterého komunikují učitelé s rodiči, a poskytli jim také možnost přijít se podívat přímo na vyučování. Zanedlouho pro ně škola začala dokonce organizovat i vlastní jazykové kurzy.

A učitelé nezapomínají ani na ostatní žáky. Předtím než ukrajinské děti přijely do Krnova, si s nimi o situaci popovídali jejich třídní učitelé či učitelé základů společenských věd. Na chodbě spojující budovu prvního a druhého stupně se natáhla volejbalová síť, kam děti mohly věšet své vzkazy pro Ukrajinu nebo napsat, jak se z celého dění cítí.

Dnes už na chodbě síť nevisí. Místo toho však na ní najdete „okno pro Ukrajinu“ – prostor, do kterého děti mohou přispívat dobrými zprávami či hezkými fotkami z Ukrajiny. Okno má zemi ukazovat takovou, jaká „určitě jednoho dne znovu bude“.

Pomoci chtějí všichni

Přesný plán, jak zapojit ukrajinské děti do vzdělávacího procesu, vzniká na Základní škole Janáčkovo náměstí tak trochu za pochodu. Škola, jako ostatně celý svět, válku předvídat nemohla, její reakce tak musela být v první řadě rychlá.

Již krátce po začátku invaze však bylo zároveň jasné, že vedení školy chce dát situaci alespoň takový řád, jak je to v dané situaci možné. Velmi rychle vytvořilo metodický manuál pro začleňování dětí cizinců a rozeslalo ho všem učitelům. Z organizačního hlediska šlo o důležitý moment – díky němu se učitelé mohli na novou situaci lépe připravit a zároveň to také znamenalo, že učitelský sbor bude již od prvních chvil pracovat jednotně.

Již krátce po začátku invaze bylo jasné, že vedení školy chce dát situaci alespoň takový řád, jak je to v dané situaci možné. Foto: Karolína Klinková

Když se dnes učitelů zeptáte, do jaké míry se poměrně hladké začleňování menšinových dětí – a to nejen těch ukrajinských – odvíjí od jejich vlastních kapacit a do jaké od kapacit státu, ve sborovně zazní úsměvný komentář: do školy na Janáčkově náměstí se inspekce chodí dívat, aby nakonec učitelům nařídila to, co oni sami dávno vymysleli. V místnosti se ozve smích. Všichni ale vědí, že vtip to tak úplně nebyl.

Zároveň se však sbor shodne v jednom: určit jednu konkrétní osobu, která je za budování funkční inkluzivní školy zodpovědná, nelze.

„Těm dětem chceme pomoci všichni. Cítím to od města, od pana ředitele, od učitelů. Je to zásluha úplně všech, kteří se s nimi setkávají a přijímají je,“ dodává zástupkyně ředitele Hana Wiedemanová.

  • Krnovská Základní škola Janáčkovo náměstí je již několik let považována za příklad inkluzivního vzdělávání.
  • Ukrajinské děti jsou zde ve třídách maximálně tři. Učitelé se snaží o to, aby se do vyučování zapojovaly přirozeně.
  • Škola jim zároveň poskytuje i specifické pomůcky: tablety, pomoc pedagogických asistentů či psycholožku mluvící ukrajinsky.
  • Škola v procesu integrace pracuje také s rodiči ukrajinských dětí a českými žáky.

Reportáž vznikla s podporou Evropské unie a Mezinárodního visegrádského fondu.

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.

Migrace a uprchlíci

Reportáž

Ruská válka na Ukrajině

Česko, Kontext N

V tomto okamžiku nejčtenější