Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Zůstal jí jen hlas. Přesto pomáhá získat svobodu lidem, kterým se po úraze zavřel svět

Dita Horochovská ze spolku Silou hlasu se stala letošní laureátkou Ceny Olgy Havlové. Foto: Soukromý archiv DH
Dita Horochovská ze spolku Silou hlasu se stala letošní laureátkou Ceny Olgy Havlové. Foto: Soukromý archiv DH

Dita Horochovská je zakladatelka a předsedkyně spolku Silou hlasu, který prostřednictvím hlasových technologií pomáhá kvadruplegikům a lidem s omezenou schopností pohybu získat samostatnost a svobodu. „Dokážete najednou třeba objednat vánoční dárky bez toho, aby o tom někdo věděl. Dokážete si ty věci zařídit sám. Na druhou stranu si na sebe upletete bič. Můj bratr mi třeba často volá, jestli bych mohla zařídit vstupenky tam a tam nebo něco objednat,“ říká Horochovská, letošní laureátka Ceny Olgy Havlové.

Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Dita Horochovská se narodila v roce 1988 v Praze a je kvadruplegička. Nemůže hýbat nohama ani rukama. Jediné, co jí podle vlastních slov zbylo, je její hlas. Ten je schopná díky speciálnímu programu využít k ovládání počítače nebo dalších spotřebičů v domácnosti. To, co se naučila, navíc předává dalším lidem, kteří mají poškozenou jemnou motoriku horních končetin. Tím jim pomáhá zůstat v kontaktu s okolním světem. Za svou práci od odborné poroty získala letošní Cenu Olgy Havlové, která se předávala v pondělí 23. května v kulturním centru Vzlet v Praze.

Na co se v rozhovoru ptáme:

  • Jak složité je naučit se s programem na ovládání počítače hlasem?
  • Jakým způsobem práce na počítači přináší lidem s postižením svobodu a samostatnost?
  • Co všechno lze v domácnosti ovládat pouze hlasem?

Jaká byla vaše první reakce, když jste se dozvěděla, že jste letošní laureátkou Ceny Olgy Havlové?

První informace přišla do e-mailu, který mám propojený se svým kolegou. On mi hned zavolal a říká: Tak ti to vyšlo. Já jsem si myslela, že jde o lékařskou diagnózu. Takže jsem odpověděla, no neříkej, takže mám covid? On na to: Ne, získala jsi Cenu Olgy Havlové. Byla jsem naprosto v šoku a myslím, že mi to pořád zcela nedošlo. Jsem samozřejmě potěšena, poctěna a nesmírně si toho vážím. Když jsem to řekla svým nejbližším, teprve jsem si uvědomila, jak moc vážené to ocenění je. Byli na mě ohromně pyšní.

Berete to jako ocenění vaší práce?

Já sama moc neumím ohodnotit svoji práci, kterou navíc beru spíše jako poslání. Je pro mě naprosto přirozené to dělat a nemám potřebu za to získávat nějaká ocenění. Nicméně Cena Olgy Havlové je pro mě určitým zadostiučiněním a mám z ní úžasný pocit.

Lze říct, že jste díky hlasovému programu, kterým ovládáte počítač, pomohla sama sobě a nyní pomáháte ostatním lidem?

Dalo by se to tak říct. Původní program vzešel od vývojářů z Technické univerzity v Liberci. Když náš rodinný přítel Milan Boehm zjistil, že existuje program, kterým se hlasem dají ovládat stroje, kontaktoval je, aby zjistil, jak ten program funguje. Pak jsem se s univerzitou domluvila já, že bych program zkusila použít pro osobní potřebu. Program vyvinuli profesor Jan Nouza s docentem Petrem Červou a jejich týmem. Když mi ho poprvé nainstalovali do počítače, sami nevěděli, jak bude fungovat.

Byla jste tedy první uživatelka toho programu?

Ano. Byla jsem první v České republice. Program tehdy uměl pár povelů a já netušila, jak

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

30 let Ceny Olgy Havlové

Rozhovory

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější