Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Daniela Špinar: Já jsem žena? Nejdřív absolutní peklo, pak do sebe všechno zapadlo

„Loučím se s lehkostí a komediálním punkem.“ Daniela Špinar po premiéře. Foto: Zdeněk Sokol
„Loučím se s lehkostí a komediálním punkem.“ Daniela Špinar po premiéře. Foto: Zdeněk Sokol

Před sedmi lety přebírala Daniela Špinar otěže činohry Národního divadla. Tehdy jako muž plný vizí, profesních ambicí a divadelních ideálů. První scénu opouští sice s lehkosti, ale taky pocity prozření. A jako žena. Otevřená všemu novému v ženském rodě. Režisérka v rozhovoru otevřeně mluví o odcházení i o své proměně.

V rozhovoru se mimo jiné dočtete:
  • Čím lidi nejvíc štve a štvala.
  • S jakými pocity odchází z Národního divadla.
  • Co se stalo, když zjistila, že je ženou v mužském těle.
  • Proč jí maminka a příbuzní říkali „Míšo“.
  • Za co se stydí.
  • Proč je nyní postrachem některých lidí.
  • Jaké má další plány.

Povídáme si před vaší poslední premiérou v Národním divadle. Jak se cítíte?

Mnoho povyku pro nic je kvůli covidu trochu přenošená inscenace. Taky jsem si u ní uvědomila, že komedie od Shakespeara nejsou tím, co bych chtěla do budoucna v divadle dělat. Ale strašně jsem si přípravu užila.

Zkoušela jsem s výbornou partičkou a měla jsem takovou až prenostalgickou náladu. Těšilo mě to, ale žádné hlubinné hledání se nekonalo. Loučím se s lehkostí a komediálním punkem.

Cítíte lehkost i v samotném odcházení? Po všech těžkých chvílích a silných, až přepjatých emocích z loňska?

Ano. Odcházím s lehkostí. Rozloučení, párty, mejdan. Bylo příjemný zkoušet něco, u čeho je mi fakt úplně jedno, co si o tom kdo bude myslet. Necítím žádný tlak zodpovědnosti. Je to absolutní pičovina, ale strašně nás to bavilo. (Recenzi inscenace si můžete přečíst zde, pozn. red.)

Ale asi vám není jedno, co si kdo bude myslet o vaší etapě v Národním divadle, ne?

Člověk by rád slyšel, snad ani ne uznání, ale něco jako „víme, že jste tvrdě pracovali, a mělo to svoje výsledky“. Protože jsme do toho dali opravdu všechno.

Ze začátku jsem byla úzkostlivá, jak inscenace dopadnou. Jestli padnou na úrodnou půdu, jak se zvládne produkce, co řeknou diváci. Teď už to nemám ve svých rukách, už si to jede svým životem.

Kluci (režisérské duo SKUTR, nové vedení činohry ND, rozhovor s Lukášem Trpišovským a Martinem Kukučkou si můžete přečíst zde, pozn. red.) nastupují v srpnu, ale prakticky už jsou tady a chystají novou sezonu. V poslední době se cítím spíš jako hostka, i s tou bezstarostností.

Viděla jsem žáby na prameni

Hořkost z minulého roku je pryč? Krátce po medializaci iniciativy Ne!musíš to vydržet, v níž studenti a studentky DAMU promluvili o v různé míře necitlivém přístupu ze strany části pedagogů, jste se za ně postavila (ještě jako Daniel Špinar). A veřejně jste byla velmi kritická k šéfovi DAMU Janu Burianovi, který je zároveň šéfem Národního divadla. To nebylo „mnoho povyku pro nic“?

Rozhodně ne! A necítím hořkost. Tehdy to byl prudký výpad, když jsem si naplno uvědomila všechno, co jsem do té doby vytěsňovala. Teď nemluvím o coming outu a o tom, že jsem si uvědomila, že žiju jako žena v mužském těle,

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Divadlo

Rodina a vztahy

Rozhovory

Kultura

V tomto okamžiku nejčtenější