Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Španělsko může být první evropskou zemí, která uzákoní „menstruační volno“. Jaká jsou pro a proti?

Ilustrační foto: Leika production, Adobe Stock
Ilustrační foto: Leika production, Adobe Stock

Španělsko se jako první evropská země chystá umožnit ženám vybrat si v zaměstnání takzvané „menstruační volno“. To podnítilo debatu o prospěšnosti a stinných stránkách této možnosti. Tam, kde podobná opatření už platí na celostátní nebo firemní úrovni, jsou údajně prospěšná. Kritici však návrhu vytýkají, že je diskriminační, dělá z menstruace nemoc, případně podporuje stereotypy o ženách na pracovišti.

Návrh zákona týkající se mimo jiné i takzvaného „menstruačního volna“ představila v rámci reformy reprodukčního zdraví španělská vláda socialistického premiéra Pedra Sáncheze minulý týden – a předevčírem ho pak na zasedání vlády schválila.

Pokud jej odsouhlasí i Parlament, Španělsko se stane první zemí v Evropě, která takové pravidlo zavede a přidá se k hrstce – zejména asijských – zemí, které to ženám už umožňují a které s tímto opatřením mají letité zkušenosti.

„V zákonu uznáme právo na státem financované volno pro ženy, které mají bolestivou menstruaci,“ napsala minulý pátek na Twitter ministryně pro rovnost Irene Monterová. Ta je příslušnicí krajně levicové populistické strany Podemos (česky Můžeme), která je koaličním partnerem premiéra Sáncheze ze Španělské socialistické dělnické strany (Partido Socialista Obrero Español, PSOE).

„Je konec s pracováním v bolesti a za polykání prášků,“ prohlásila Monterová po jednání vlády.

Volno podle potřeby?

Navrhovaný zákon by garantoval nejméně tři dny placené nemocenské měsíčně navíc pro ženy, které trpí silnými menstruačními bolestmi, napsaly španělské noviny El País a další média, která do návrhu zákona nahlédla.

Toto volno by mohlo být prodlouženo až na pět dní pro ženy s obzvláště hendikepující periodou, pokud se prokážou lékařským potvrzením, napsala agentura AFP.

Podle francouzského deníku Le Figaro byla verze zákona, která hovořila o třech až pěti volných dnech a která byla šířena v médiích v minulém týdnu, předběžná. Nakonec by tak pracovnice zažívající menstruační bolesti mohly mít právo zůstat doma tak dlouho, jak potřebují. K odhadu délky volna by však byla zapotřebí konzultace s ošetřujícím lékařem a jeho podpis.

„To jsou ženy, které nemohou normálně pracovat a žít, protože mají velmi bolestivou menstruaci,“ vysvětlila Monterová, jejíž strana Podemos je hnací silou tohoto zákona.

Nový zákon by stál vládu – nikoli zaměstnavatele – podle odhadů zhruba 23,8 milionů eur ročně.

„Popoháníme feminismus. Ženy by měly mít možnost se svobodně rozhodovat o svých životech,“ napsal na Twitter španělský premiér Sánchez.

Návrh zákona čeká před dalším čtením ve vládě a hlasováním v dolní komoře Parlamentu ještě veřejné slyšení. Podle některých pozorovatelů k hlasování v Parlamentu nedojde před koncem tohoto roku, upřesnil německý web Deutsche Welle.

Zatím stále není jasné, zda Sánchezova socialisticko-komunistická menšinová koaliční vláda (jejími členy jsou i dva komunisté) má ve Sněmovně ke schválení tohoto zákona dostatečnou podporu.

Levicová vláda učinila od svého nástupu k moci zhruba před čtyřmi lety z práv žen jednu ze svých vlajkových lodí. Ministerské pozice v Sánchezově vládě zastává 14 žen a 8 mužů.

Španělská reforma reprodukčního zdraví

  • Španělský návrh je součástí nového zákona o reprodukčním zdraví, který volá také po zrušení daně z přidané hodnoty v supermarketech na některé dámské hygienické výrobky, jako jsou například tampony a vložky.
  • Bude rovněž zahrnovat kroky, které by podpořily přístup k potratům v soukromých nemocnicích a změnily zákon, jenž by nezletilým dívkám ve věku 16 a 17 let umožňoval ukončit těhotenství bez souhlasu rodičů.
  • Měla by také být zrušena třídenní lhůta na rozmyšlenou pro ženy usilující o ukončení těhotenství.
  • Španělsko by nově rovněž mělo posílit sexuální výchovu na školáchzdarma poskytovat takzvané „pilulky po“ ve zdravotnických střediscích či antikoncepci na středních školách.
  • Španělsko dekriminalizovalo potraty v roce 1985, a to v případě znásilnění, špatného vývinu plodu či pokud porod představoval pro matku vážné fyzické nebo psychologické riziko.
  • Zákon byl v tradičně konzervativním a katolickém Španělsku rozšířen v roce 2010 a dovoluje potraty na vyžádání v prvních 14 týdnech těhotenství. Přístup k této proceduře je však stále komplikovaný – mnoho lékařů ve veřejných nemocnicích ji totiž odmítá provádět. V zemi jsou rovněž velmi aktivní protipotratová hnutí.

Zdroj: Deustche Welle, Guardian, Le Figaro

Medvědí služba

K novému zákonu vyjádřili výhrady jak někteří místní politici, tak i odbory; téma se ukázalo (nejen ve Španělsku) jako kontroverzní. Kritici mimo jiné namítají, že by nové opatření mohlo ženy na pracovišti stigmatizovat a favorizovat zaměstnávání mužů.

Na stigmatizaci upozornila například španělská ministryně financí Nadia Calviñová, bývalá vedoucí generálního ředitelství pro rozpočet v Evropské komisi, která je členkou Socialistické strany.

„S tímto typem rozhodnutí musí být člověk opatrný,“ řekla Christina Antoñanzasová, zástupkyně tajemníka UGT, jedné z největších španělských odborových organizací, a dodala, že by to mohlo mít nepřímý dopad na „přístup žen na trh práce“. „Nejsem si jistá, zda (tím) nám ženám neděláme medvědí službu,“ dodala.

„Kdybychom menstruovali my muži, toto volno by bylo zavedeno před desetiletími. To je ten problém,“ napsal na Twitter Íñigo Errejón, lídr levicové strany Más País.

Lídr konzervativní a hlavní opoziční Lidové strany (Partido Popular, PP) Alberto Núñez Feijóo řekl, že je na lékařích, aby rozhodli, kdy je nemocenská odůvodněná. Obvinil také vládu, že se tímto tématem snaží odpoutat pozornost od skandálu odposlouchávání mobilního telefonu.

Ana Ferrerová z Asociace obětí endometriózy – onemocnění, které může vést k těžším menstruačním symptomům – řekla, že se obává, že tento krok povede k „diskriminaci“ žen i přes to, že má za účel jejich práva chránit. „Více než volno potřebujeme uznání našeho hendikepu,“ vysvětlila agentuře AFP.

Další španělská odborová organizace CCOO návrh přivítala a nazvala jej významným „legislativním krokem vpřed“, který uzná zdravotní problém, jenž byl až do teď „opomíjený“.

Ředitelka španělského vládního Ženského institutu Toni Morillasová na španelském webu Publico tvrdí, že v zemi je problém uznat menstruaci za fyziologický proces, který by měl generovat práva. Rovněž citovala data, která naznačují, že každá druhá žena zažívá bolestivé menstruace.

Le Figaro poznamenal, že španělský návrh by byl bezprecedentním krokem. Menstruační dovolená je podle něj součástí nejen programu vlády premiéra Sáncheze, ale i evropského trendu.

Menstruační volno v praxi

„Je důležité si ujasnit, co myslíme (termínem) bolestivá menstruace,“ řekla španělská státní tajemnice pro rovnost Ángela Rodríguezová Martínezová (Podemos) španělskému El Periódico. „Nemluvíme o nepatrném diskomfortu, ale o vážných symptomech, jako jsou průjem, horečka a velké bolesti hlavy,“ vysvětlila politička, která s myšlenkou na poskytování menstruačního volna přišla v březnu.

S podobným návrhem zákona v Evropě přišla v roce 2017 i italská vláda. I ona tehdy podnítila rozsáhlou debatu o potenciálním zvýšení diskriminace na pracovišti a její snaha nakonec neuspěla.

Pokud španělský Parlament nový zákon přijme, království se stane průkopníkem menstruačního volna v Evropě. K obdobnému kroku doposud přistoupila jen hrstka zemí jako Japonsko, Jižní Korea, Tchaj-wan, Indonésie a Zambie. Tam platí národní zákonné rámce, které menstruační volno uznávají.

Menstruační volno po asijsku

Ačkoli v některých ohledech je postavení žen na pracovních trzích Dálného východu obtížnější než na těch západních, v regionu existují země, které zaměstnankyním menstruační volno umožňují – některé dokonce už desítky let. Má to však svá ale.

  • Průkopník Japonsko má ve svém pracovním právu tuto možnost ukotvenu už od roku 1947. Ženy si během menzesu mohou vzít volno, pokud se ovšem smíří s tím, že jim ho zaměstnavatel není povinen proplácet. A vzhledem k vysokým nárokům na pracovní výkon v zemi je praxe neplaceného volna velmi častá.
  • Tchaj-wan na základě zákona o genderové rovnosti v zaměstnání povoluje jeden den menstruačního volna každý měsíc. Mzdu za takový den však krátí o polovinu.
  • Indonésie má v zákoníku práce zakotvenou možnost placeného volna pro první a druhý den menstruačního cyklu. V praxi to ale mnozí zaměstnavatelé nerespektují; někteří povolují jen jeden den, jiní to neumožňují vůbec.
  • Číně plošné celostátní opatření zatím neexistuje, nicméně v některých provinciích zavedly placené menstruační volno tamní vlády. Jeden nebo dva dny mohou čerpat zaměstnankyně v provinciích Šan-si, Chu-pej, An-chuej, Liao-ning a chuejské autonomní oblasti Ning-sia.
  • Indický parlament má návrh příslušného zákona (dva dny) na stole už čtvrtým rokem, ale zatím ho neschválil. Oficiálně schváleno vládou je tak toto volno zatím jen ve východním státě Bihár (od roku 1992 a dvoudenní).
  • Jihokorejky mají ze zákona nárok na jeden den každý měsíc už od roku 1953. Jenže co je na papíře, nemusí platit ve skutečnosti – ukazuje to třeba známá soudní kauza exředitele aerolinek Asiana, který v letech 2014–2015 odmítl 138 žádostí zaměstnankyň s tím, že o své menstruaci neposkytly důkaz.

A další velká úskalí platí napříč regionem. Zaprvé společenské stigma, které se tam s menstruací dosud pojí; zadruhé společensko-ekonomický tlak na extrémní pracovní výkon. Obojí znamená, že tamní zaměstnankyně se do vybírání menstruačního volna často nehrnou, protože se mnohdy oprávněně bojí, že by tím uškodily svému postavení v pracovním kolektivu.

Protidiskriminační opatření tak paradoxně může ústit v další diskriminaci.

Veve Hitipeuwová je výkonnou ředitelkou společnosti Kiroyan Partners v Indonésii. Je tak současně zástupkyní zaměstnavatele, který musí ze zákona toto volno nabízet, a zároveň si jej ona osobně může i brát.

Tohoto volna prý čas od času využívala, protože při menstruaci trpěla silnou bolestí břicha. „Bylo velmi obtížné dobře sedět. Nebyla jsem schopna pracovat, když musím sedět osm nebo devět hodin denně za stolem a notebookem,“ řekla německé DW. „Bylo to opravdu příšerné.“ Tuto možnost popsala jako pro sebe „velmi užitečnou“.

I když se prý nikdy nesetkala s problémy s čerpáním nebo udělováním tohoto volna, tak je „kolem (něj) stále stigma nebo diskriminace, protože si lidé myslí, že ženy jsou líné a nechtějí pracovat“.

Tyto zákonné rámce by však podle ní měly existovat zejména pro ženy pracující v 

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Pracovní trh

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější