Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Sdílejte, než to smažou. Pravdu o humanitárním bombardování vám Havlovi kritici neřeknou. Ale možná ani zastánci

Václav Havel s českými vojáky na letišti v Praze-Ruzyni. Snímek pochází z roku 2002. Foto: ČTK
Václav Havel s českými vojáky na letišti v Praze-Ruzyni. Snímek pochází z roku 2002. Foto: ČTK

Jako už každoročně zaznívají éterem po výročí vstupu Česka do NATO i letos odsudky údajných slov Václava Havla o „humanitárním bombardování“ Jugoslávie. Důkazy, že by je skutečně prezident pronesl, chybějí.

Stejně jako na vánoční oblevu v prosinci se i po březnovém výročí vstupu Česka do NATO lze spolehnout, že to přijde.

„Jen o pár dní později váš humanitární bombardér Havel zatáhl náš národ do vojenské agrese proti slovanskému lidu Srbska. I na našich rukou je tak jejich krev,“ napsal v úterý na Facebook komunistický poslanec Zdeněk Ondráček.

Napište do vyhledávače Google slovo „humanitární“. První nabízené dopovězení zní „bombardování“. Utéct se před tím nedá.

To, co v dané době Václav Havel skutečně řekl, je však dohledatelné, Knihovna Václava Havla archivuje všechny jeho mediální výstupy. Klíčový je rozhovor pro agenturu Reuters 14. dubna 1999, tři týdny po zahájení náletů.

Slova „bombardování“ a „nálety“ v doslovném přepisu rozhovoru vůbec nejsou.

„Ze všeho nejdůležitější se mi zdá být přítomnost mírových sborů, která samozřejmě by bylo nejlépe, kdyby tam byla za souhlasu Jugoslávie, aby tam nebyly jako okupanti nebo jako válčící strana. Neboť ta přítomnost mírových sborů je přesně tím instrumentem, který může znamenat klíč ke všemu ostatnímu. I k tomu zastavení toho vyvražďování a vyhánění lidí z domovů i k eventuálním – vytvořit jakýsi prostor pro eventuální další politická jednání, k zabránění té katastrofě humanitární, jak se to nazývá, k té humanitární asistenci,“ řekl prezident v jediné odpovědi, v níž zmiňuje slovo „humanitární“.

Alianční nálety na Jugoslávii začaly po krachu mírových jednání a pod tlakem přibývajících zpráv o zločinech jugoslávských sil proti etnickým kosovským Albáncům, jejichž partyzáni zase napadali Srby.

Havel dále podle doslovného přepisu řekl: „To je zásah, který není veden nějakými partikulárními zištnými cíli. Tam sice jsou jakési nerostné zdroje v tom Kosovu, ale o ty věru Aliance nestojí, proto tam nebojuje. Tady jde o princip. Že bojuje za lidská práva, kterým dala dokonce přednost před státní suverenitou, a tudíž mohla tedy zaútočit na Svazovou republiku Jugoslávii, a to dokonce bez mandátu Rady bezpečnosti OSN, protože cítila potřebu projevit svou nelhostejnost k lidskému utrpení.“

Jak se z těch slov stalo „humanitární bombardování“?

Sociolog s rudou knížkou

Za první dva roky od začátku náletů čítá internetový mediální archiv Newton 76 zpráv různě skloňujících výraz „humanitární bombardování“. Třetinu jich napsaly komunistické Haló noviny. Z prvních pěti výskytů jsou tři v Právu – vůbec první 20. dubna 1999 ve článku sociologa, za normalizace člena KSČ, Jana Kellera. Sousloví však nepřipsal Václavu Havlovi.

„Ve školách se nebude moci učit a v nemocnicích ošetřovat. I hřbitovy jsou bombami rozbity. Humanitární bombardování má pokračovat ještě týdny, podle některých i měsíce. Co lze očekávat potom?“ ptal se Keller, zatímco končil první měsíc náletů, trvajících nakonec 78 dnů. Keller pak výraz užíval znovu a přidávali se další, například Petr Uhl či Jiří Dienstbier starší.

Končící europoslanec Keller odpovídá ochotně. „Děkuji za inspirativní dotaz, ono to zlidovělo tak, že to je ‚taken for granted‘ (bráno za fakt, pozn. red.)Paměť mám sice výbornou, ale odkud přesně jsem to před dvaceti lety vzal, to už nevím,“ připouští v telefonickém hovoru. „Za měsíc jdu do penze, tak se po tom asi podívám,“ dodává.

Na zmínku, že archiv neeviduje žádné dřívější užití výrazu než to jeho, se tváří skepticky. „Pochybuji, já zase takovou fantazii nemám. To jsem musel odněkud přebrat, určitě bych si to nevymyslel. Jsem dost velký cynik, ale takové sousloví by mě nenapadlo,“ řekl Deníku N.

Je možné, že poprvé padlo mezi Kellerovými známými, ale toho se dnes už těžko někdo dopátrá. Havlovi každopádně sousloví nepřisuzuje ani Newton, ani archiv ČTK.

Celý příběh má i zahraniční stopu. Když Havla z použití sousloví v roce 2004 obvinil jiný europoslanec za ČSSD Richard Falbr a Havel se rezolutně ohradil, europoslanec reagoval tiskovým prohlášením: „Dne 29. dubna 1999 uvedl Václav Havel pro francouzský deník Le Monde toto: ‚Domnívám se, že během zásahu NATO na Kosovu existuje jeden činitel, o kterém nikdo nemůže pochybovat: nálety, bomby nejsou vyvolány hmotným zájmem. Jejich povaha je výlučně humanitární…‘ – opravdu vkusné!“

U této věty skončila řada lidí z obou stran – těch, kteří Havlovi podporu náletům vyčítají, i těch, kteří upozorňují, že sousloví „humanitární bombardování“ neřekl.

Líbí se vám článek Deníku N? Pokud nechcete přijít o ty další, objednejte si do mailu některý z našich přehledů, které pravidelně posíláme. Vybrat si můžete na této stránce.

Italsko-francouzská stopa

Článek, ze kterého Falbr poměrně přesně citoval, v deníku Le Monde skutečně vyšel. Byl převzatý z italského listu La Repubblica, kde vyšel 23. dubna 1999, tedy o šest dní dříve než v Le Monde (a tři dny po článku Jana Kellera). Francouzská zpravodajská agentura AFP navíc ve stejné době (28. 4.) uvedla, že podle Havla „má bombardování výhradně humanitární povahu“. Tuto zprávu citovala ČTK, od níž ji převzaly Blesk a Právo.

Italský list La Repubblica označil článek za Havlův autorský text. Nápadně se podobal větám z předchozího doslovného přepisu rozhovoru pro Reuters, jen tam byly některé pasáže navíc.

„Václav Havel neposkytl v té době žádný článek či rozhovor ani italskému, ani francouzskému listu,“ říká Martin Vidlák, vedoucí dokumentačního centra Knihovny Václava Havla, který pro prezidenta pracoval v tiskovém odboru Hradu. Lze tak usuzovat na selhání italských novinářů.

Ještě před začátkem náletů Havel řekl pro Le Monde, že případné údery samy o sobě nebudou řešením. Od 22. dubna do 1. května 1999 (v době publikace článků v italském a francouzském listu) byl prezident na návštěvě USA a Kanady.

Proč sousloví začalo žít vlastním životem? Nelze popřít, že Havel nálety podpořil. Jenže na každé čtyři Čechy, kteří je pokládali za nutné, tehdy připadalo sedm odpůrců.

Řada Čechů navíc cítila se Srby sounáležitost kvůli sdílené historii vzdoru rakouskému mocnářství, dříve často zdůrazňovanému slovanskému poutu (oba národy mají přitom slovanskou jen část genů), ochotě srbských dobrovolníků pomoci Československu v roce 1938 nebo jugoslávské kritice invaze do Československa v roce 1968. Přes Jugoslávii navíc za normalizace mnozí Češi emigrovali na Západ.

Média navíc Havlovi chybně přisoudila neexistující výrok o humanitární povaze bombardování. Přidejte k tomu, že lidský mozek raději uvěří tomu, co potvrzuje vidění světa daného člověka – a přisoudit obhájci náletů sousloví, které jeho postoj ironizuje, jde celkem snadno.

A jak také před časem ukázal test magazínu Slate, mozek si umí vybavit i události, které se vůbec nestaly. Dávno před tím, než se v Česku uchytilo originální vysvětlení, že „to sice není pravda, ale mohla by být“.

20 let v NATO

Česko

V tomto okamžiku nejčtenější