Mnohahodinovým obstrukcím, které teď opozice ve sněmovně předvádí, se v podstatě nedá vyhnout. Ale čelit ano
Komentář Josefa Mlejnka jr.: Většina o pár míst přesahující sto jedna křesel v Poslanecké sněmovně se u nás všeobecně považuje za takzvanou pohodlnou. Vládě, jež se o ni opírá, umožňuje prosazovat vlastní legislativu a zároveň posléze účinně přemáhat případná senátní nebo prezidentská veta. Čistě matematicky k tomu sice postačuje pouze sto jedna hlasů, ovšem dobré (a pohodlné) je disponovat pár lidmi navíc, kdyby někdo onemocněl či uvízl v dopravní zácpě a opozice nejevila ochotu k vypárování. Jenže jak jsme viděli v uplynulých dnech, někdy je vám ta většina stejně k ničemu.
Pětikoaliční vláda Petra Fialy disponuje dokonce sto osmi hlasy, leč nyní sama krutě poznává, že pojem pohodlná většina se v praxi může snadno ukázat jako pouhá chiméra. Zejména když se opozice rozhodne využít možností jednacího řádu až na samu dřeň a vládní legislativu blokovat nebo přinejmenším obrovsky zdržovat pomocí různých forem obstrukce.
Důsledky mohou být fatální, poněvadž obstrukce nezdržují jen konkrétní zákonnou normu, o kterou se svádí boj, ale
