Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Vzestup a pád Afričanů v Číně. Film Jsem tady nový vypráví o zlatém snu i černé kůži, kterou nejde umýt

"Jakmile si Číňané osvojili, co a jak, čas Afričanů vypršel." Na archivním snímku (2009) afričtí muži ve vestibulu obchodního domu v Kantonu. Foto: James Pomfret, Reuters
„Jakmile si Číňané osvojili, co a jak, čas Afričanů vypršel.“ Na archivním snímku (2009) afričtí muži ve vestibulu obchodního domu v Kantonu. Foto: James Pomfret, Reuters

„Rasismus v Číně existuje a není ho zrovna málo. Je přímočarý, na rozdíl od toho pokryteckého v Evropě,“ říká v rozhovoru pro Deník N belgický režisér Bram Van Paesschen, autor dokumentu o životě Afričanů v čínském Kantonu.

Kanton: největší metropole v Číně, srdce továrny světa. A také místo, kde peníze leží na ulici; stačí nebát se příležitosti a cesty do daleka.

Ještě nedávno si tento mýtus vyprávěli Afričané, než se po tisících vydávali do jižní Číny za svým snem o Eldorádu. Jenže časy se mění, a pro Čínu to platí dvojnásob. O vzestupech a pádech africké diaspory v Kantonu i o tom, jak se v Číně žije s černou pletí, vypráví dokumentární snímek Jsem tady nový. Režisér Bram Van Paesschen ho českému publiku představil na letošním ročníku festivalu Jeden svět. Deník N byl u toho.

„Přišli náhle a bylo jich tolik,“ začíná filmové vyprávění. K vypravěči se ještě dostaneme, ale nejdřív tato věta. Co přesně znamená?

Devadesátá léta a velké překvapení pro Číňany: odkud se u nás najednou vzali všichni ti Afričané?! Byla to taková migrační cunami. V afrických městech, třeba v Kinshase (hlavní město Demokratické republiky Kongo, pozn. red.), se tenkrát říkávalo: Jestli chceš vydělat peníze, musíš do Číny. Takže hodně lidí chytilo příležitost za pačesy a vyrazili na východ; a někteří si tam opravdu přišli na velké peníze. Jiní už takové štěstí neměli.

Natáčel jste v Kantonu. Zažívala podobnou migrační vlnu i jiná čínská velkoměsta?

Provincie Kuang-tung, kde Kanton leží, je nesrovnatelná. Vyrábí se tam snad všechno, je to továrna světa. A jako taková je plná příležitostí. Roli hrálo i to, že Kanton je kousek od Hongkongu, kde dřív žila velká africká diaspora. Když Britové vrátili Hongkong Číně, hodně z tamních Afričanů se přestěhovalo do Kantonu, který není tak hrozně drahý.

A pak přišla příprava na olympiádu, se kterou Čína spojila politiku otevřených dveří. Obchodníci z Afriky předtím nakupovali v Abú Dhabí, ale Emiráty v porovnání s výrazně levnější Čínou sotva obstojí.

„Africatown“ na nebesích

Olympiáda v Pekingu, to jsme v roce 2008. O rok později přijel do Číny protagonista vašeho filmu Fely Mwamba. Když jste ho natáčel vy, žil tam už léta. A jako ryba ve vodě: mluví výborně čínsky, rozumí prostředí, tamnímu byznysu i jeho kličkám. Řekl byste, že uspěl?

V Kantonu máte dva typy imigrantů: ty, kdo tam opravdu žijí, a pak ty, kteří jsou doma v Africe a pendlují mezi ní a Čínou. Fely je ten první typ, sám o sobě mluví jako o polovičním Číňanovi. Žít v Africe už nechce a nic mu neříká ani život v Evropě, kde jsem ho původně potkal u jeho sestry doma – prý se tam nudí. Doma se cítí v Číně. Má tam firmu, kterou řídí spolu se svým bratrancem, obchodují s auty.

A zároveň pracuje jako prostředník: průvodce Afričanů, kteří do Kantonu přijeli nakoupit zboží. Takový člověk za ním přijde a řekne: Fely, potřebuju 50 počítačů pro svoji internetovou kavárnu v Kinshase, například. A Fely mu předestře možnosti, spojí ho s prověřenými výrobci, dohlédne, aby dotyčného nenapálil podvodník – i to se stává. A pak si z dohody odečte svůj podíl.

Upoutávka Jsem tady nový (I’m New Here, 2018)

Druhý protagonista vašeho filmu je dost nezvyklý, protože je to budova. Mrakodrap Tchien-siou (Krásná nebesa), personifikovaný vypravěč příběhu a zároveň první místo, kam Afričané míří po svém příjezdu do Kantonu. Proč se zrovna tato stavba proměnila v asi největší africkou enklávu v Číně?

Vlastně ani nevím, jak to celé začalo. Jisté je, že to šlo postupně, kousek po kousíčku. Výdobytek komunistické architektury z 80. let, kde původně žili jen Číňané, se postupem času stal centrem africké diaspory – přesněji francouzsky mluvící diaspory, anglofonní žije o něco dál.

Zřejmě to bylo i tím, že Tchien-siou má výhodnou polohu: nedaleko velkého vlakového nádraží a dálnice, k tomu na severovýchodě města, v chudší oblasti, kde snáz zaplatíte nájem. A Afričané si potrpí na

Tento článek je exkluzivním obsahem pro předplatitele Deníku N.

Afrika

Čína

Rozhovory

Svět

V tomto okamžiku nejčtenější