Krvavá útěcha pro krvavé časy
Od začátku války na Ukrajině lidé cítí možná ještě větší potřebu dozvědět se co nejvíc informací, porozumět dění, odhadnout další vývoj. Naprosto pochopitelně. Literatura v takovou dobu nepřináší prakticky využitelné informace, může ale obraz současnosti v očích čtenáře nějak nově nasvítit, snad ho i prohloubit. Něco podobného jsem zažil, když jsem si po letech připomněl román Cormaca McCarthyho Tahle země není pro starý.
Mezi všemi těmi obrazy, které jsem do sebe od začátku války na Ukrajině nasál, mi hodně utkvělo jedno propagandistické video. Nezachycovalo válečnou realitu, jeho umělost byla přiznaná, technické provedení velmi nenáročné a improvizované.
Na pozadí fototapeta s ukrajinským motivem jasně modrého nebe nad zlatavým obilným lánem. V popředí kamera postupně odhaluje dívku v ukrajinském kroji, nepůsobí jako konvenční krasavice, snad je zbitá nebo tak namaskovaná, v ruce má srp. S pohledem upřeným do kamery promlouvá k ruským vojákům, její slova doprovází generická syntezátorová hudba, nijak jim to ale neubírá na síle.
Vypočítává křivdy a zločiny, jichž se Rusové na Ukrajincích dopustili v minulosti. Dostane se k invazi a varuje agresory, že probudili
