Bongbongův zlatý comeback: diktátorem ukradené miliardy jako blaničtí rytíři filipínských voleb
„V roce 1986 jsme řekli: Už nikdy! Tak jak to, že jsou tady zas?!“ zírá Florencio Abad, jeden z mnoha milionů Filipínců, kteří před 36 lety skoncovali s Marcosovou diktaturou. Rodina Marcosových byla ztělesněním kruté ruky a monstrózní korupce. Takže přesně: Jak to? Jak to, že se teď diktátorův syn Bongbong raduje z triumfu v prezidentských volbách a mnohými nenáviděná rodina se vrací k moci? Jenže možná od ní nikdy neodešla. A nenávist? Pořád jen emoce – a s těmi Marcosův tábor žonglovat umí.
Filipínci ho poprvé začali vídat, když sotva odrostl dětským plenkám. A pak přišla ta chvíle, kdy se ukázal celému světu: 30. prosince 1965.
Toho dne jeho otec v Manile poprvé skládal prezidentskou přísahu. Ferdinand Marcos starší na té archivní černobílé fotografii kypí zdravím a sebevědomím. Oblíbený vítěz voleb blýská zuby v širokém úsměvu a rozmachuje se pravou paží na pozdrav přihlížejícímu davu, hrdý pohled upírá přímo na něj. Zpoza manželových zad se jemně usmívá půvabná Imelda Marcosová, kterou si novopečený prezident o jedenáct let dříve vzal za ženu po pouhé jedenáctidenní známosti.
Ferdinand Marcos mladší se neusmívá ani nemává. Osmiletý chlapec, už tehdy známý spíš pod přezdívkou Bongbong, si nejistě tiskne ruce před břichem a očima vrtá kdesi v zemi. Otec se hřeje na výsluní přízně; syn vypadá, že by z něj nejradši promptně zmizel.
Ale 57 let je hodně dlouhá doba. Dost dlouhá na to, aby se něčí život stihl hned několikrát převrátit vzhůru nohama.
Kde je dnes konec tomu stydlivému klukovi, který uhýbal očima před novinářskými objektivy? A kam se poděl osmadvacetiletý mladík, který s rodiči (a drahokamy) v únoru 1986 prchal na palubě amerického letounu z Filipín na
