Proč se nechci dívat na Putinovu přehlídku?
Dnes si Rusko připomíná Den vítězství, svátek, který letos probíhá ve stínu agrese na Ukrajině. Režim potřebuje v lidech vzbudit vlastenectví, aby protlačil to, co potřebuje. Co čekat od letošních oslav, vysvětluje ve svém komentáři Ekaterina Kanakova ze zakázaného ruského rádia Echo Moskvy.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Když jsem 9. května šla v centru Moskvy z metra do redakce, nepřekvapil mě pohled na projíždějící tanky, spíše mě napadla otázka: „K čemu to všechno je?“ Osobně si myslím, že samotná přehlídka a ukázka bojové techniky nemají se Dnem vítězství nic společného. Z pohledu režimu jde o demonstraci síly a o připomínku světu, že Rusko má „velikou armádu“. Za dobu Putinovy vlády se na přehlídce vystřídalo mnoho světových lídrů. Ale letos je Putin sám a armáda už není veliká. A je to vůbec armáda?
Sedmasedmdesát let po porážce fašismu se potomci vítězů sami stali fašisty a tancují na kostech. Sovětské heslo „Miru Mir“ je nyní protizákonné. Málokdo se s ním odváží vyjít do ulic, ale s poloviční svastikou ve tvaru písmene Z budou pochodovat davy lidí. Děti budou oblečeny do vojenských uniforem, všude se budou rozdávat svatojiřské stužky, jen na autech bude místo nálepky
