Britský deník: Jak jsem uhájil své volební právo, ale každou noc mi hrozí, že se zmrzačím před vlastním domem
Britský deník Ivana Kytky: Do volební místnosti v naší Queens Park Community School jsem ve čtvrtek vstupoval se směsí zvědavosti a skepse žáka tamního druhého stupně. Co se „jako“ nového zase dozvím a k čemu mi to „asi tak“ bude. A také v mírně asertivním rozpoložení zastydlého pubertálního rebela. V komunálních volbách před čtyřmi lety jsem na stejném místě musel vybojovat nelítostnou bitvu s ostrovní byrokracií. A obhájit principy všeobecného, přímého, rovného a nezadatelného volebního práva. Podaří se mi to tentokrát zase?
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
Volební komise v okrsku Brondesbury Park se mě tehdy o mé právo pokusila připravit. „Vy jako občan Evropské unie můžete přece hlasovat jen do parlamentu. Nikoliv v komunálních volbách,“ pravila dáma za úředním stolkem hlasem, který nepřipouštěl odpor.
Ač to bylo přesně naopak, měla ve tváři vítězoslavný výraz zkušené pedagožky, jejíž neomylný instinkt přistihl ve třídě známou firmu při opakovaném pokusu o podvod. Na mě si, holenku, jen tak nepřijdeš, slyšel jsem v jejím hlase.
„Navíc vás mám tady vyškrtnutého,“ ukazovala důrazně prstem na řádek s mým jménem a adresou ve voličském seznamu, zatímco jsem
