Právě teď se formuje moderní mytologie
Esej Jana A. Kozáka: Přestože hitlerovské Německo je již minulostí, současný euroamerický prostor si s sebou stále nese obraz nacisty jako negace všech svých základních hodnot, podobně jako obraz ďábla byl vyjádřením negace křesťanských hodnot v dobách středověku.
Když se řekne „mýty“, představí si současný člověk buď barvité řecké či indické báje, anebo se mu vybaví slovní spojení typu „mýty a fakta o hubnutí“. Ať už tak, nebo onak, slovo „mýtus“ dnes v běžné mluvě označuje něco nepravdivého, nefunkčního, nereálného. Ať už je to nepravdivé proto, že jde o výtvor dávných lidí, kteří (na rozdíl od nás) nerozuměli realitě, nebo proto, že se jedná o výtvor lidí současných, kteří pouze nemají ty správné informace či neumí přemýšlet.
Představa, která nám byla opakovaně vštěpována školní výchovou, je taková, že jsme jako lidstvo po desítky či stovky tisíc let žili v zajetí divokých mýtů o potopách a soubojích bohů s titány. Ale pak jsme se relativně náhle (shodou okolností zrovna v těch několika staletích, která bezprostředně předcházejí našemu okamžiku v dějinách) od mýtů osvobodili a naučili se realitu vnímat takovou, jaká opravdu je.
Jak pravděpodobné je, že zrovna my a zrovna nyní fungujeme diametrálně odlišně od předchozích staletí? Nebyla by to opravdu podezřelá náhoda? Není pravděpodobnější kontinuita? Ale máme přece technický pokrok a úžasné stroje a stavby! chce se nám jistě vykřiknout.
Mrakodrapy a lety na Měsíc ovšem nedokazují o nic víc naše osvobození od mýtů, než pyramidy, kolosea a plavby přes oceán nepopíraly mytické světy minulosti. Jistě, naše technické znalosti a dovednosti jsou na nesrovnatelně vyšší úrovni, než tomu bylo ve starověku, naše medicína dokáže leckdy téměř zázraky, přesto však cosi v nás zůstává stále stejné:
