„Sedni si. On nežije.“ Jak Katarína a Štěpán při porodu zjistili, že žádného syna mít nebudou
Až do 41. týdne bylo všechno v pořádku. Katarína Ryšavá měla ideální těhotenství, syn, kterému s manželem Štěpánem vybrali jméno Jeremiáš, rostl a přibíral přesně podle tabulek. Jenže během rozbíhajícího se porodu zdravotní sestra zjistila, že neslyší srdeční ozvy. Chlapec se narodil mrtvý a manželé se s nečekanou situací snaží smířit. Nejvíce jim v tom pomáhá tříletá dcera Eliška. Štěpán Ryšavý tragickou událost popsal na Twitteru. Ventiloval tu i své pocity, krátkými glosami veřejnosti velmi plasticky zprostředkoval, čím si taková rodina prochází. Na rozhovor s Deníkem N přišli oba. Přesně týden po porodu.
Jak na vás lidé reagují?
Katarína: Teď přede mnou utekla prodavačka. Má ráda naši dceru Elišku a hodně se spolu bavíme. Porodila jsem o šest dní později, ale v den termínu porodu jsem u ní v pekárně byla a říkala jsem: „Ještě furt nic.“ Smála se, jak se těší, že si půjčí kočárek a já si u ní dám v klidu kafe. A pak se to stalo a Štěpán šel s Eli na zmrzku a…
Štěpán: Přišli jsme do pekárny a paní se zeptala: „Nevidím tady maminku, takže už ve čtyřech?“ Odpověděl jsem, že bohužel zůstaneme jen ve třech. Když jsme odcházeli, viděl jsem, že brečí.
Katarína: Za pár dní jsem tam šla já, nebylo tam moc lidí. Viděla jsem periferně, že mě vidí, a cítila jsem, jak zpanikařila. Vůbec nevěděla, co má dělat. Otočila se ke kávovaru a já schválně stála bokem. A ona najednou zmizela dozadu. Přišlo mi, že je jí fakt smutno. Že to není tak, že jí přijdu prašivá. Jak jsem čekala na kávu, viděla jsem, jak tam stojí za rohem, nic nedělá… Chtěla jsem za ní jít, ať se necítí blbě a že je to v pohodě.
Takže jste najednou byla v roli té, co bude utěšovat.
Katarína: Ano. Udělala jsem krok, ale ona okamžitě zdrhla úplně dozadu. Rozumím jí, ale je to hrozně zvláštní, když jste pozorovatel toho, jak lidé nevědí, co mají dělat…
Když jsem dnes ráno vstávala, říkala jsem si, že tohle bude jeden z nejtěžších rozhovorů, jaké jsem kdy dělala. Jaké reakce vás vlastně potěší? Co je pro vás nejjednodušší?
Štěpán: Za sebe vím, že jakákoli reakce je dobrá. I reakce typu „nevím, jak reagovat“. Neočekávám od lidí nic moc, ale ať se
