Jak se žilo v bunkrech pod ocelárnami Azovstal? Přeživší z Mariupolu vypovídají v exkluzivní reportáži
Cesta z Rusy okupovaného Mariupolu do ukrajinského Záporoží trvala tři dny. Je to pouhých 200 kilometrů. Lidé strádající týdny v bunkrech pod ocelárnami Azovstal museli projít ruskou „filtrací“. Představitelé OSN a Mezinárodního červeného kříže vedli s ruským velením složitá jednání. Dnes kolem čtvrté odpolední místního času konvoj se 156 šťastlivci konečně dorazil na území kontrolované Kyjevem. Reportéři Deníku N byli u toho.
Tento text pro vás načetl robotický hlas. Pokud najdete chybu ve výslovnosti, dejte nám prosím vědět. Audioverze článků můžete poslouchat v rámci klubového předplatného. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné. Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.
„Jmenuji se Elina Cibulčenková. Do bunkru pod ocelárnami Azovstal jsem se ukryla proto, že nám Rusové rozstříleli byt. Náš byt, dceřin byt i mámin byt. Všechno Rusové rozstříleli. Čtyři dny jsme leželi na chodbě. Popadl mne zvířecí strach.
Měli jsme hlad. Zeť přinesl odněkud v hrsti sušenky, byly plné skla. Tak jsem vybrala střepy a jedli jsme to.
Je mi čtyřiapadesát a celý život jsem pracovala v Azovstalu. Jako vedoucí kontroly kvality. To já jsem dávala razítka na certifikáty. Věděla jsem, že pod továrnou je systém bunkrů. A že tam je voda. 1. března, když stříleli jako šílení, jsem řekla rodině:
