Deník N – rozumět lépe světu

Deník N

Přemyšl po dvou měsících války: Uprchlíci tudy procházejí pořád. Teď už ale i opačným směrem

Přemyšl i dnes zůstává pro ukrajinské uprchlíky významným uzlem. Směr jejich cesty je však často opačný. Foto: Michał A. Kucharski
Přemyšl i dnes zůstává pro ukrajinské uprchlíky významným uzlem. Směr jejich cesty je však často opačný. Foto: Michał A. Kucharski

Východopolské město Přemyšl a jeho okolí se před více než dvěma měsíci staly symbolem útěku Ukrajinců před válkou. První z nich do pohraničního regionu přijeli hned po začátku bojů. Co se v oblasti za dva měsíce války, kdy zájem o místo klesl, změnilo? A co naopak i během třetího měsíce Putinova tažení zůstává stejné?

Kompletní audioverze článků jsou dostupné v rámci klubového předplatného společně s aplikací Deníku N, která umožňuje i offline poslech. Pokud ji ještě nemáte, nainstalujte si ji do svého mobilu.

Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Upgradujte své předplatné.

Plné znění audioverzí článků je dostupné pouze pro předplatitele Klubu N. Předplaťte si ho také.

Je už téměř jedenáct hodin večer, ale v hlavní hale vlakového nádraží v Přemyšlu to vypadá, jako by snad jen před chvílí odbilo poledne.

Lidí, většinou žen, se v tady tísní desítky; jedny postávají u kufrů a plných igelitek, jiné sedí na lavičkách či na zemi. Některé cestují s dětmi, jiné se zvířaty – v rukou mnoha z nich jsou klece různých tvarů i velikostí, na jedné kupě zavazadel trůní malý pes v pleteném svetru. Vzduch v hale je nepříjemně vydýchaný. Člověku hlavou samovolně probleskne jedno nehezké slovo – „čpět“.

Na první poslech by to mohl být výjev, o jakém už v posledních dvou měsících slyšel snad každý. Určitě to jsou uprchlice z Ukrajiny, které tak jako v předchozích týdnech i nyní přes vlakové nádraží v Přemyšlu utíkají směrem na západ, pomyslel by si nezainteresovaný pozorovatel.

Něco tady však nesedí. Atmosféra v hale totiž vůbec není sklíčená. V očích žen není vidět strach a bolest, spíše radost. Ani jejich zavazadla častokrát nevypadají, že byla sbalena narychlo – je jich pozoruhodně mnoho a obsahují předměty, které by si z domova v chvatu vzal jen málokdo. Například obrovský plakát, který její majitelce sahá po pás.

Stačí jediný pohled na tabuli odjezdů vlaků, aby člověk pochopil, proč je atmosféra v hale jiná než ještě před pár týdny.

Dnes totiž ženy neopouštějí své blízké, svůj život, svět, jaký znaly doposud. Dnes čekají na vlak, který je vezme domů – na Ukrajinu.

Zpátky do Kyjeva

Když před více než dvěma měsíci začala invaze ruských vojsk na Ukrajinu, netrvalo dlouho a z východopolského města Přemyšl a jeho okolí se stal symbol celého migračního pohybu směrem do Evropské unie.

První lidé na vlakové nádraží v Přemyšlu či hraniční přechody v obcích Medyka a Korczowa přijeli již v den začátku invaze – přicházeli sem Ukrajinci, kteří utíkali před válkou, ale i novináři, humanitární pracovníci či dobrovolníci, kteří na hranice jezdili uprchlíkům pomáhat nebo o jejich osudech reportovat.

Říct, kolik lidí od začátku konfliktu vstoupilo do Evropské unie právě těmito přechody, je náročné – víme však, že to byly statisíce a že zcela jistě šlo o jeden z regionů, které příchod více než pěti milionů ukrajinských uprchlíků do sousedních zemí pocítily nejsilněji.

Do Přemyšlu a jeho okolí začali lidé přijíždět hned po začátku bojů. Foto: Michał A. Kucharski

Když dnes dorazíte na vlakové nádraží v Přemyšlu během dne, kdy většina odjíždějících vlaků směřuje na západ, mozaika příběhů se stále podobá tomu, co reportéři popisovali již před dvěma měsíci – holčička se čtyřměsíčním štěnětem čeká na vlak do Berlína, matka s dcerou se chtějí dostat dál do Polska, mladý Francouz chce zase odjet bojovat na Ukrajinu. Když ovšem přijdete večer, kdy má odjíždět vlak do Kyjeva, je vám ihned jasné, že tyto příběhy byste před dvěma měsíci neslyšeli.

„Do Kyjeva cestuji, protože jsem si o Velikonocích uvědomila, jak moc mi chybí rodina. Na dálku bych mohla pracovat odkudkoli, rodinu ale leckde nemám,“ říká Halyna – kudrnatá manažerka, která má na nose brýle a na tváři široký milý úsměv. „Jestli se nebojím? Ne – v Kyjevě to už není tak nebezpečné jako například v Mariupolu nebo Oděse,“ říká třicátnice, která do Polska přijela začátkem března a útočiště našla u přátel ve městě Gdynia.

„Před válkou jsem milovala cestování, za svůj život jsem viděla spoustu krásných míst. Ale dnes je to něco úplně jiného. V našich duších se vzbudilo něco nového. Ukrajina je naše vlast,“ říká zase drobná mladá žena Karina původem z města Vyšněvě, která poslední týdny strávila u rodiny v Itálii. Pod paží drží již zmíněný velký plakát k italskému filmu Živá voda z roku 1958. Koupila si ho ve Varšavě a chce, aby jí doma navždy připomínal, že Ukrajina se jednou znovu postaví na nohy.

I dnes na nádraží v Přemyšlu čekají zejména ženy. Foto: Michał A. Kucharski

Kromě touhy po domově se však k důvodům, proč se lidé na Ukrajinu – nejčastěji do její centrální části, kde se boje alespoň pro tuto chvíli zmírnily – vracejí, přidávají i praktické problémy.

Osmatřicetiletá Olga z města Černigov se musí vrátit kvůli zdraví – je těhotná, po umělém oplodnění, a nyní potřebuje svého lékaře. Kromě drobného psa v pleteném svetru cestuje i se synem Danielem a stříbrovlasou matkou. Ani ta v Polsku nechce zůstat, nedokázala si zde totiž najít práci.

Z podobných příčin domů cestuje i padesátnice Zoja, masérka a kadeřnice, která se týdny pokoušela nechat zaměstnat v salonu krásy v polském Rybniku, jenže stát jí neuznal kvalifikaci na vykonávání činnosti. Jak dlouho na Ukrajině zůstane, netuší – nejspíš dokud se její pracovní vyhlídky nezlepší, říká.

Kvůli domu i zahradě

Že se dynamika migračního pohybu směrem do Polska v poslední době změnila, ukazují také data. Hlavní změny, k nimž z pohledu statistik došlo, jsou dvě.

V první řadě je zde právě trend častějších návratů na Ukrajinu. Údaje polské pohraniční stráže ukazují, že počty těch, kteří vjíždějí do Polska, a těch, kteří míří na Ukrajinu, se k sobě přibližují. V minulém týdnu dokonce počet vracejících se několikrát převýšil počet příchozích.

Zároveň pokračuje i druhý trend – oproti počtu lidí, kteří vstupovali do Polska na začátku války, jsou dnešní čísla poměrně nízká. V posledních dnech denně přicházelo přibližně dvacet tisíc lidí. Na začátku března to bylo i více než sto tisíc.

Změny pociťuje i městečko Medyka – další z míst, která se vedle Přemyšlu stala symbolem migračního pohybu směrem do Unie. V ani ne třítisícové Medyce, kde leží hraniční přechod, ještě před několika týdny záchytné centrum v místní tělocvičně najednou evidovalo i deset tisíc lidí. Dnes je počet procházejících několikanásobně nižší.

„Počet těch, kteří přes Medyku vstupují do Polska, je stále vyšší než počet lidí, kteří se vracejí na Ukrajinu. Na hraničním přechodu však skutečně vidíte mnohé ženy a děti, které míří domů,“ popisuje Marek Iwasieczko, starosta obce Medyka. „Když se jich na to zeptáte, řeknou vám, že se musí postarat o své byty či domy, že se musí postarat o zahradu. Některé také zmiňují, že jdou za svými nemocnými rodinnými příslušníky,“ pokračuje vážný muž v obleku a kravatě ladící s jeho jasnýma světle modrýma očima.

Lidé se na Ukrajinu vracejí z různých důvodů – kvůli touze po domově i praktickým problémům. Foto: Michał A. Kucharski

Iwasieczko rozhodně není jediný, kdo si všímá poklesu v počtech příchozích. Podobný trend pociťují i dobrovolníci v Korczowé – v pohraniční obci, která od Medyky leží asi třicet kilometrů severněji a ve které pro příchozí stále funguje velké záchytné centrum.

Při pohledu zvenčí vypadá téměř jako logistické centrum; je to rozsáhlá jednopodlažní budova, která stojí tak trochu uprostřed ničeho. Ve skutečnosti to však je bývalé nákupní centrum, ve kterém byste si ještě před několika měsíci koupili oblečení, obuv či domácí potřeby.

„Ještě nedávno jsme se denně starali někdy i o padesát dětí. Dnes to bylo jen jedno,“ říká pětadvacetiletá Alexandra Krolová, dobrovolnice, která má v centru na starosti dětský koutek. Do Korczowé přijela před měsícem. „Minulý týden byla celá tato chodba plná postelí. Teď zde nejsou žádné. Najednou zde bylo nejvíc asi čtyři tisíce lidí,“ pokračuje vystudovaná psycholožka, která na místě pomáhá ve spolupráci s polskou organizací Ocalenie.

Krolová je jen jedna z mnoha dobrovolníků, kteří zde i nadále poskytují pomoc. Kromě dětského koutku centrum uprchlíkům nabízí také místo k odpočinku i přespání, teplé jídlo, oblečení, přístup k internetu, právnickou či základní lékařskou pomoc.

V centru pro uprchlíky v Korczowé je teď prázdno, ještě nedávno v něm ale byly najednou i čtyři tisíce lidí. Foto: Karolína Klinková

Pokles příchozích, o kterém mluví Krolová, je patrný už na první pohled. Široké chodby bývalého nákupního centra jsou prázdné – po jejich okrajích jsou složeny desítky dek či rozkládacích postelí, v místnosti pro odpočinek pobývá jen pár uprchlíků. V celém objektu je až nepříjemně ticho, chodbami se nese každý hlasitější zvuk i déšť dopadající na střechu.

Při pohledu do dětského koutku se naskýtá úsměvný pohled – mezi barevnými plyšovými hračkami sedí rovnou tři dospělí dobrovolníci, ovšem jen jediné dítě. A hned před ním si strážníci objektu v uniformách krátí chvíli po svém: z dětského koutku si půjčili míč a teď si s ním kopou po prázdné chodbě.

V plné pohotovosti

Přestože v migračním pohybu v posledních týdnech došlo k několika změnám, dobrovolníci, zástupci organizací pro pomoc uprchlíkům i starosta Medyky se shodují, že role Přemyšlu a jeho okolí i nadále v celém dění zůstává nezměněna.

Od počátku války šlo především o místo, které sloužilo k tranzitu – právě přes něj uprchlíci z Ukrajiny vstupovali do Unie a právě z něj se jejich cesty ubíraly i dále na západ, ať už do Polska, nebo jiných evropských zemí. Na tom se nic nemění ani dnes.

Když dnes na vlakové nádraží v Přemyšlu přijede vlak z Ukrajiny, uprchlíky autobusy ihned převezou do místního záchytného centra podobného tomu v Korczowé. V prostoru někdejšího obchodu Tesco jsou rozmístěny stánky jednotlivých evropských zemí. Pokud mají uprchlíci v dané zemi známé, dobrovolníci jim pomohou kontaktovat je; jestliže známosti na Západě nemají, pomáhají jim rozhodnout se, kam se dále vydat, a také v cílové destinaci zajistit první bydlení. Na parkovišti jsou vidět poznávací značky z různých koutů Evropy. Přímo odtud odjíždějí autobusy či mikrobusy, které uprchlíky z Přemyšlu odvezou do Německa, Španělska či Velké Británie.

Hlavní účel centra – a v konečném důsledku i města a samotného regionu – tak i přes některé změny zůstává stále stejný: poskytnout uprchlíkům pomoc primárně v prvních dnech jejich nového života.

Autobusy z Přemyšlu uprchlíky odvážejí do Velké Británie, Německa či Španělska. Foto: Karolína Klinková

K čemu přesně bude město sloužit v budoucnosti, se odhaduje velmi těžko – nikdo neví, jaké trendy se v migračním pohybu v následujících týdnech či měsících objeví. Pod zvýšený počet návratů na Ukrajinu se mohly podepsat velikonoční svátky, je tak možné, že se lidé brzy rozhodnou pro návrat zpět do Unie. Obtížně se také odhaduje další vývoj bojů – kde přesně k nim nejblíže dojde, jak silné budou a zda budou existovat možnosti, jak z obléhaných oblastí uniknout.

Přestože se nyní situace zmírnila, dobrovolníci, kteří uprchlíkům v Přemyšlu a jeho okolí pomáhají, zůstávají ve střehu.

„Po každém jednom bombardování může na hraničním přechodu stoupnout počet lidí, kteří budou chtít překročit hranici,“ říká Mariusz Bezdzietny, šéf místní skautské organizace, který uprchlíkům poskytuje pomoc na hranicích i v Přemyšlu už od prvních dnů války. „Všichni jsme proto v plné pohotovosti, nekončíme. Musíme tady být a čekat, co se stane dál,“ dodává.

Stručně:

  • Polské město Premyšl a jeho okolí, které se na začátku války staly symbolem migračního pohybu do Evropské unie, i nadále zůstávají důležitým uzlem.
  • Za dva měsíce došlo na místě k několika změnám. V první řadě výrazně klesl počet příchozích. Zároveň se stále více lidí začíná vracet na Ukrajinu.
  • Dobrovolníci jsou však stále v pohotovosti, nikdo totiž neumí s určitostí říci, jak se bude situace na hranicích vyvíjet dál.

Reportáž vznikla s podporou Evropské unie a Mezinárodního visegrádského fondu.

Denní přehledy aktuálních informací, výběr nejzajímavějších článků nebo celé články z vybraných témat. Aby vám během léta nic důležitého neuteklo, využijte možnosti odebírat newslettery Deníku N přímo do vašeho e-mailu. Odběr si jednoduše nastavíte ve vašem uživatelském účtu.

Pokud máte připomínku nebo jste našli chybu, napište na editori@denikn.cz.

Migrace a uprchlíci

Reportáž

Válka na Ukrajině

Kontext N, Svět

V tomto okamžiku nejčtenější