Pirandello jako fraška: Dejvické divadlo jen krůček od bulváru
Do Dejvického divadla se po šestileté pauze vrátil režisér Michal Vajdička. Ten zde po odchodu Miroslava Krobota krátce působil jako umělecký šéf a s dejvickým souborem nazkoušel několik povedených titulů (Racka, Vzkříšení nebo zdejší největší divácký hit Ucpanej systém).
Také obsazením připomíná nová Vajdičkova inscenace „staré dobré časy“ – v Pirandellově komedii Každý má svou pravdu se představí spousta zasloužilých hvězd, od Kláry Melíškové přes Martina Myšičku a Hynka Čermáka až po Jaroslava Plesla a Ivana Trojana.
Italský dramatik Luigi Pirandello napsal hru Každý má svou pravdu v roce 1917. Věnoval se v ní svému oblíbenému tématu nemožnosti odlišit realitu od fikce, pravdu od fabulací a šílenství od skutečnosti.
V současném kontextu, kdy se samotný koncept poznatelnosti pravdy docela nebezpečně rozpliznul a veřejným prostorem víří termíny jako „postpravda“, „alternativní pravda“ či „dezinformace“, to zní mimořádně aktuálně.
Když venku číhá Mussolini
Je to ale poněkud složitější. Zaprvé po čistě divadelní stránce:
