Vítejte v republice duchů. Kudy kráčely dějiny hrůzostrašné literatury v českých zemích
Těžko vybrat na tradiční svátek čarodějnic příhodnější četbu než strašidelné příběhy. Tentokrát se podíváme trochu dál do minulosti, do dob, kdy se teprve oddělovaly lidové vyprávění, pohádka a uměle vytvořený příběh s uvedeným autorstvím. A podíváme se i ke břehu Ženevského jezera, kde se během několika dnů zrodil hororový žánr v moderní podobě.
Pokud bychom pátrali po opravdu starých strašidelných příbězích na území Čech, museli bychom si osvojit němčinu. Právě v tomto jazyce vycházely svazky strašidelných pověstí sbírané i psané u nás, v českých zemích sídlícími spisovateli.
Jména českých Němců či Rakušanů se však pramálo hodila do ideálního dějepisu české literatury, jak jej později vybudovali obrozenci 19. století. Zásluhou Josefa Jungmanna a jeho kolegů bylo místo v české literatuře vyčleněno jen česky píšícím autorům.
I díky tomu se propadl do naprostého zapomnění například pražský Němec Josef Schiffner, plodný autor rytířských románů, životopisů i sběratel pohádek. Literární dějiny ho vytlačily do zapomnění, přitom se jeho dílem přímo inspiroval Alois Jirásek při psaní Starých pověstí českých, jakož i Josef Linda, V. K. Klicpera a Karel Hynek Mácha. Také údajně první „původní novočeská próza“ České Amazonky je s největší pravděpodobností překladem německé předlohy od Josefa Schiffnera.
Současným čtenářům pomohl Schiffnera připomenout
